Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Režisér Ladislav Smoček o Shawovi a své nové inscenaci

autor: Česká televize

Režisér Ladislav Smoček si vybral k realizaci ve svém domovském divadle, tedy Činoherním klubu, inscenaci hry Živnost paní Warrenové, kterou napsal George Bernard Shaw více než před sto lety.

Zajímalo by mě, proč jste si v době, kdy dramaturgové většinou hledají co nejnovější současné kusy, vybral hru tak starou? Nacházíte v ní něco aktuálního pro dnešek?
Na to mohu odpovědět poměrně snadno. Vy máte ve všem pravdu. Ta hra je opravdu velmi stará, je z konce 19.století. Ale co není staré, je konflikt mezi rodiči a dětmi a dětmi a rodiči. Ono je to totiž oboustranné. A to tázaní o dobru a zlu, o etice a neetice - to je téma stále platné, neměnné. Hra je stará v tom, že vznikla v konci 19.století, kdy byl moderní marxismus. Odhalil neblahou úlohu peněz, a lidi od té doby, tedy skoro sto let, až do rozpadu tohohle systému, hledali a našli recept na nového člověka. Samozřejmě, že autor G.B. Shaw, nemohl v době, kdy psal tuto hru, vědět spoustu věcí, kterými lidi prošli v průběhu 20.století. A tak stejně jako ostatní tápal a hledal možnost, jak změnit společnost a jak to udělat, aby lidstvo bylo celkově lepší.

Z dnešního hlediska můžeme tedy říci, že byl naivní?
Je nutno zmínit, že až do konce svého dlouhého života byl G.B.Shaw velmi duchaplný, chytrý, bystrý, a vůbec ne sklerotický. Ohromně mu to myslelo. Říkám to proto, že se zdá nepochopitelné, že tento, tak zdatně ve svých pracích reflektující dobro a zlo, byl až do své smrti velkým obdivovatelem Stalina. Mohu to doložit i jedním citátem, který byl součástí jednoho z posledních jeho rozhovorů a dostal se i k nám prostřednictvím časopisu Progressive Prague News. Řekl v něm: „Poslední portrét Stalina byl tak skvělý, že jsem si ho vystřihl a nechal zarámovat.“ Když jsem nedávno pracoval v Ungeltu s Petrem Kostkou a Františkem Němcem, dostali jsme se také k povídání o G.B.Shawovi a této jeho vášni. A František Němec, který navštívil v Londýně dům, v němž Shaw bydlel, řekl: „Máš pravdu, v jeho domě je opravdu na zdi zarámovaný portrét Stalina a navíc je tam také velká busta Lenina.“ Takže tohle je na Shawovi nepochopitelné. On přitom nikdy nebyl členem komunistické strany, byl členem fabiánské společnosti, která svými prostředky hledala jistou nápravu lidstva. A tomu se nedivím, protože marxistická analýza je v určitých směrech dobrá, ale nepostihuje psychiku člověka, Čili ty myšlenky ve hře, které kritizované postavy pronášejí, i to, že dcera - mladá dívka důvody své matky nepřijme a odsoudí ji, protože tzv. ví své, se ukázaly jako naprostá blamáž a blud. Konflikt spočívá v tom, že to, co tehdy bylo posuzováno jako nemravné, tedy investování zděděných peněz, z dnešního hlediska nijak nemravné není. Generační konflikt tedy vychází nejen z dobových viktoriánských názorů, ale také z toho, že mladý člověk ve své naivitě a čistotě vidí věci zcela jinak než o dvacet let později. Nicméně Shaw v této hře překročil jistá tabu, a hra pro svou odvážnost byla zakázána. A my dnes víme, že se ve svých postulátech mýlil, když tvrdil, že lze biologicky změnit člověka, když změníme jeho poměr k výrobním prostředkům. A my jsme si dovolili přenést ten děj do 30.let minulého století, která já pamatuju. Jsem přesvědčen, že povaha toho etického konfliktu mezi rodiči a dětmi je věčná. A neskončí tím, že zjistíme, že to nelze řešit, ale budeme se o to znovu a znovu snažit. A tak stále budou vznikat ta velká traumata, v nichž se rozcházejí rodiče a děti, protože jejich přesvědčení je neslučitelné.

Když jsem četla hru, paní Warrenová je v ní jednoznačně líčena jako záporná postava. Jak ji tedy vidíte Vy?
Je pravda, že tam líčena jako taková dryáčnice. Já jsem takovou inscenaci viděl s Olgou Scheinpflugovou. Ale paní Warrenová je krásná a chytrá ženská, a v naší inscenaci opravdu nemá žádný bordel. Je to úplně jiný druh podniku, ale přesto je to zavrženíhodné. Proč? Protože to, co zůstává, je tvrzení Vivi, její dcery, že peníze pocházejí ze zavrženíhodného zdroje. Ačkoliv tedy ten člověk nic špatného neudělal, lidé ho odsoudili. To, co je dneska úplná samozřejmost, že je mravné a normální, bylo tehdy považováni za zlodějnu a bezohledný exhibicionismus. Vzali jsme to tedy po svém a hra doznala jistých změn. Plán hry je stejný, je to G. B. Shawa. Jenom je prezentován prizmatem poznané zkušenosti myšlenek, které byly v 19.století propagovány ve víře, že lidstvo se změní.

Byla Ivana Chýlková pro tuto roli první volbou?
Ano, já jsem okamžitě viděl v této roli Ivanu Chýlkovou. To byla moje, a nejen moje inspirace.

Kolik je tedy v té inscenaci Vás a kolik G.B. Shawa?
Já jsem to nepočítal... To by vyžadovalo podrobný rozbor hry jako takové, doslova dizertační práci, abych to rozebral. Samozřejmě, museli jsme hodně domýšlet, vyspravovat, co tam objektivně není. Shaw byl totiž natolik zaujat myšlenkami, co je potřeba říci společnosti, že se s prominutím trošku vybodl na tu, co tvoří absolutní základ všech dokonalých her, tedy na vztahy. Podotýkám, že je to jedna z jeho prvních her, později dosáhl dokonalosti v hrách jako Pygmalion nebo Jana z Arku, ale v tomto případě jsme tam nalézali mnoho formálních nedostatků. Skript jsme přepisovali pětkrát, aby tam nebyly žádné „lidské“ chyby. Šlo nám o tom, aby tam byl duch G.B. Shawa, a snažili jsme se ho ukázat dnešním způsobem.

17.11.2014 15:11:38 JaSop | rubrika - Rozhovory

TIP!