Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Michal Kern: Namachrovanej lamač skutečně nejsem…

Herec Michal Kern v inscenaci Kitchen Drama

autor: archiv divadla

Anorektička, Nenasytná žena, Masožravec, Jemný muž a Kuchař, to jsou postavy z inscenace Kitchen Drama, které v obnovené premiéře uvádí NoD. Sešli jsme se s představitelem postavy Jemný muž – Michalem Kernem. „Nejsem zastáncem toho, že herectví je nějaké svaté povolání,“ odpověděl na otázku, zda ho ještě baví divadlo, a dodal: „To povolání beru vážně, ale sám za sebe musím říct, že je to profese jako každá jiná.“ Při našem povídání jsme se dostali k dalším úskalím herců, jako např. role v seriálu. Přiznal, že postava Patrika v seriálu Ulice mu dala skutečně zabrat. Michal Kern se od rozhovoru pro náš portál (Michal Kern: V českém divadle teď postupně končím… ) hodně zabydlel v Divadle Na Jezerce, také hostuje v A-Studiu Rubín (Dresscode: Amis & Amil), v Žižkovském divadle, v Národním divadle Praha (Ze života hmyzu) a spolupracuje s 3D Company (Central Park West).

Kitchen drama, inscenace o jídle, rozhovor děláme při jídle a po jídle…
Jedná se o autorský text Ondřeje Davida. Pracoval na pořadech o vaření. Zapnete televizi a už se na vás chrlí lákavé pokrmy. Zajímavé je, jak kuchaři působí na diváky. Cokoliv řeknou, tak to platí. Vydávají kuchařky, mají velký vliv. Moc dobré téma.

Kolik toho na jevišti sníte?
Přijďte a uvidíte. Mohu prozradit, máme tam hodně cibule… Žranice se na jevišti nekoná.

Bylo těžké najít cestu k vaší postavě Jemného muže?
Vůbec ne. V podstatě odpovídá mému naturelu. V této inscenaci jsem hledal cestu hlavně k textu. Není to obvyklý divadelní text. Ondřej David tomu říká akční lyrika. Funguje to úžasně. Máte např. slovo vejce a teď se ho snažíte dostat do těla. Každé slovo máte v sobě nějak zakódované. Je na herci, jak ho dostane ven, do výrazu, do mluvy. K tomu hodně pomáhá zvukomalebnost. Je to zábavné a hravé.

Co divák, bude se také bavit?
Když se to podaří, tak bude.

Hovořil jste o Jemném muži jako o postavě vašeho naturelu, ale co když vás potká herecký protiúkol? Co takový Patrik v Ulici?
To byl skutečný zážitek. Zavolali mi z produkce, že mají pro mě roli. SUPER, konečně seriál, říkal jsem si s nadšením. Těšil jsem se. Dokonce upřesnili, že to bude docela velká role. Poslali mi scénář a …, první věta: Nagelovaný a svalnatý Patrik leží nahý v posteli. „Super sex, kotě“, ke své partnerce. Scénář mi upadl a hned jsem volal zpět, že to bude asi omyl. Ubezpečili mě, že ne. Čtu dál: Mlátí svou holku, fetuje.
Do smíchu mi nebylo. Začal jsem pochybovat, že to nedám. Nakonec mi paní Kubánková v Divadle Na Jezerce povídá: Michale, a kdy byste to chtěl vlastně zkusit?
Příslušné díly se odvysílaly. Reakce lidí byly skutečně šílené. Jel jsem v tramvaji a jedna paní na mě plivla. Na facebooku jsem si četl samé vulgarity, na chodníku na mě pokřikovali. Dokonce jsem po pár měsících odjel k moři na dovolenou, i tam to mělo podobné pokračování. Diváci mou roli vzali vážně. S odstupem času jsem rád, že jsem si v seriálu zahrál. Protiúkol se vším všudy – namachrovanej lamač ženskejch srdcí s náušnicí. To ve skutečnosti opravdu nejsem.

Jak koukáte na své rozhodnutí, stát se hercem, s odstupem?
Nejsem zastáncem toho, že herectví je nějaké svaté povolání. Pokud jde o roli, tak jsem schopen na jevišti nebo před kamerou udělat cokoliv. Nemám s tím problémy. Ohledně reklam, seriálů a kšeftů, tam mám také jasno. Pokud někdo z kolegů na toto téma začne stylem, jak to můžeš brát, tak to na mě neplatí. Herectví je jen profese a nemyslím si, že bych tím to povolání nějak shazoval. Hraju rád, jinak bych to nemohl dělat. Může se zdát, že jsem přišel o iluze, ale právě za to jsem rád.

Před pár lety jste prohlásil, že balíte divadlo, jak to tedy je nyní?
Tenkrát jsem dostal nabídku zkoušet v Rusku. Z projektu sešlo. Následně se naskytla možnost od režiséra Petra Zelenky hrát v projektu Ohrožené druhy. Postupně se mi to v divadlech začalo nabalovat. Dnes si nedovedu představit, že bych odcestoval.

V Národním divadle hrajete také v inscenaci Ze života hmyzu.
Postava Kukly se mi moc líbí. S režisérem Danem Špinarem na sebe dost slyšíme. Když už mě obsadí, tak ví proč. Na jevišti jsem přítomný pořád, provázím dějem. Dan to nechává na mně. Nanejvýš mně řekne, toto už nedělej. Většinou mám svobodnou ruku, mohu si tam dělat cokoliv.

Není to zrádné?
Určitě. Musím najít správnou míru. Zrovna, když nemáte být středem pozornosti, tak musíte ubrat. Vymyslet něco nějak jinak. Pak je to také o tom, že pokud máte volnost, tak vlastně nevíte kam. Kukla je také fyzická role. Můžu si s tělem dělat, co chci. Musím si vzít text a nabídnout. Co podtrhnout, co propojit apod. Pro mě jako herce je to nesmírně důležité, vědět každou vteřinou, co dělám. Je to náročné. Z těchto rolí mám vždycky pocit, že mám za sebou obrovský kus práce.

Pokud se nemýlím, tak Kukla pak vyleze jen ve spodním prádle…
Nejdříve jsem zavřený v kontejneru, pak vylezu jen ve slipech. Herectví je prostituce, co si budeme nalhávat. Nejdříve si musím zvyknout před kolegy. V Národním divadle to ještě jde. Hrál jsem v historickém filmu docela nahý. To byl větší zápřah. Už bych to asi nedal. Postava byla nahá, záběr na přirození a kolem přes čtyři sta komparsistů. Po prvním záběru mi dali panáka, pak už mi to bylo jedno. To už si pak zvyknete na všechno.

Kitchen drama má po obnovené premiéře, kde vás můžeme ještě vidět?
Působím na volné noze, kočování mě baví. Kromě Národního divadla a Ze života hmyzu mám takovou základnu v Divadle Na Jezerce. Tam se cítím jako doma. Teď tam mám velký záskok a pak budu zkoušet ve velké věci. Je mi tam hodně dobře. Musím zaklepat.

Děkujeme za rozhovor.

29.9.2014 12:09:21 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!