Scéna.cz 

MEZZO

Vypnout prsa, břicho zastrčit, zhluboka dýchat…raz, dva, tři. Je těžké být ženou. Kontrola je našem životě všudypřítomná. Kontrola obvodu boků, tvaru obočí…kontrola teploty v dětském konečníku. Kontrola stavu pánských košil (tedy v případě, že na vás nějaký ten pán při současné poptávce zbude), kontrola vlastního stavu…
Pokud jsme si ještě nedávno mysleli, že ženy ze světa divadla žijí nekontrolovatelně, Mezzo nás připravilo o iluze. Barevně a vtipně, hluboce a hořce. Barevné nebyly jen oblečky ze z druhé ruky, zavalující čas od času dámskou společnost na jevišti. Celé představení se nám před očima halilo do různých odstínů a nálad. Modré vzpomínky, chladné dětství na chladném islandu, růžové dívčí vzdechy, sny jak ze zažloutlých fotografií. I kdyby se v Divadle Na zábradlí nenašlo dost příslušných filtrů, výkon hereček by nám stačil k vnímání všech barevných nuancí. Až přehnané fyzično, které vkládaly do své hry neubralo představení na přesvědčivosti. A byla to vůbec hra? Šlo přece o dialog reálných žen, kterým divadlo dává na chleba…a na šampaňské. A na kalhoty, které jsou na jejich postavu příliš bokové… Oslovovali se svými skutečnými jmény, snad i mluvili o svých skutečných problémech. Vytvořili pro vlastní život choreografii a bezvadně ji odtančili. Každá ve svém rytmu, každá se svým zapálením…nebo pohasínáním.

Přehnaná gesta, hory oblečení i živůtek od ex,ex, za kterým je vidět podprsenka (“You know, I have big brest and I have to wear it…if not…“), příliš slabý vibrátor na desce od stolu, z hůry se snášející bonbóny. To nebyly atributy ukřičené frašky, ale symboly. Je velmi příjemné použít tohoto slova v případě představení, u kterého jsem se nejednou a nahlas zasmála.
Hořké zasmání nejen nad vlastní profesí nám předvedly Secondhand women. Ženy „z druhé ruky“…nebo “použité“ ženy? Na ženy použité v sobě měly příliš mnoho energie. Ať prošly jakýmkoli množstvím rukou, ukázali , že únava materiálu je pouze zdánlivá.
Dobrá, v Národním divadle by se možná neprosadili, i to byla jedna z realistických úvah na jevišti. Rozhodně by to ale nebylo kvůli tomu, že jsou tak děsně “boring”.
Na závěrečné burze jsem si chtěla koupit halenku z osmdesátých let. Ty holky fakt vypadaly, že potřebují peníze…No,snad to byla jen hra.