Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Head Quarters je centrála…

autor: archiv

Ještě i dnes můžete nenápadnou boudu souboru Whaley Range All Stars z Manchesteru najít na Velkém náměstí naproti kašně. Chcete-li zažít průsečík mezi vedlejší atrakcí na lunaparku, kouzelnickou krabičkou a domečkem pro panenky, neváhejte a vstupte dovnitř. Desetiminutové představení pro deset lidí je rozverným opepřením pro všechny divácké i věkové kategorie. O tom, jak se hraje trochu jiné divadlo trochu jinak než na jevišti, si v pauze mezi vystoupeními popovídali hlavní členové skupiny Edward Taylor a Sue Auty.

Jaké má název Head Quarters možné významy? V češtině toto slovní spojení znamená něco jako ústředí, centrála nebo velitelství…
Edward: Celá naše produkce je založená na hře slov. Kromě toho hlavního smyslu to může znamenat taky čtvrcení hlav, ale Quarters je taky něco jako ubikace nebo noclehárna - takže ubytovna hlav…

Hrajete hodně blízko lidí. Nebojíte se?
Edward: Moc se nám to líbí, rádi sledujeme reakce diváků.
Sue: V "normálním" divadelním představení máte jasnou formu, kterou se snažíte předvést mase lidí. Tady je to jiné - hodně osobní. Vždycky když naši diváci zjistí, že budeme pečovat o každého zvlášť, tak se maximálně uvolní a teprve si naši produkci začnou užívat. Je to skoro jako kdyby si zaplatili za masáž, kterou ale nejdřív nečekali… Zpočátku nikdo neví, co se bude dít, pak zjistí, že je v bezpečí a začne se mu to líbit…

Jak jste přišli na toto individuální divadlo?
Edward: Máme za sebou přes šedesát představení, existujeme totiž už 22 let, dělali jsme hodně venkovních produkcí - site specific, pouličních divadel, hráli jsme ve výkladních skříních. Původně jsme uspořádali výstavu, kde se ocitaly hlavy diváků v různých prostředích - na talíři, kolejích, na včelím těle…. V Head Quarters je tato idea rozvinutá pro deset lidí, tady diváci na sebe vidí, jejich reakce je součást představení…. Teď máme i novější produkce - pohled do prasečího břicha a sledování děje v útrobách. Nejnovější je představení, kde diváci leží v obrovské posteli a zpod peřiny sledují různé výjevy a obživlé obrazy kolem sebe.

Zažili jste někdy nějaké extrémní reakce?
Edward: Hráli jsme v osmi zemích a všude jsou reakce diváků trochu jiné. V Anglii jsou často klaustrofobní, dokonce i děti se bojí mnohem víc než děti z jiných zemí, třeba z Holandska, kde je i pětiletý kluk absolutně nadšený a sebevědomý. Když vidím, že se někdo bojí příliš, tak se postarám, aby nešel dovnitř. Češi jsou docela otevření - i když úplně nedávají průchod emocím. Ale po třech dnech hraní v Čechách nemůžu dělat generální soudy.
Sue: Lidi mají rádi pocit, že se o ně někdo stará, což jim, myslím, plně poskytneme.

Lucie Bulisová

22.6.2004 17:35:00 Redakce