Scéna.cz 

Divadelní přehlídky a jejich strategie

Na rozdíl od filmu, kde se točí veliké peníze, jsou divadelníci chudí. Vedle zjevných nevýhod, které už také byly zfilmovány (Je lepší být bohatý...), to má i své výhody. Například za čest se považuje už pouhé pozvání na přehlídku, není třeba dále soutěžit. Na rozdíl od filmařů proto divadelníci festivaly (soutěžní přehlídky) až na výjimky nepořádají. Jednou z těch výjimek jsou, paradoxně, právě ti nejchudší z chudých, loutkáři. Festivalů mají jako máku a všude se soutěží jako o život, i amatéři.
Právě před týdnem skončila nejprestižnější loutkářská přehlídka Skupova Plzeň. Včerejší program v Hradci byl do značné míry loutkářský, a tak hned v úvodu ke mně dolehly některé interpretace závěrečného výroku poroty. Vyznívaly asi v tom smyslu, že porota nasadila jakousi postmoderní estetickou normu, což se projevilo jednostranným oceněním tvorby nestatutárních skupin. Vzhledem k tomu, že letos porota rozhodovala ve vzácné shodě, mohu jako její řadový člen uvést tento chýr na pravou míru, v duchu legendární Saturninovy kanceláře.

Soutěže se zúčastnilo pět inscenací nestatutárních souborů, ceny ale získaly jenom dva z nich. Naproti tomu šly ceny i do tří inscenací souborů statutárních (Minor, DRAK, ND Liberec). Jistě, představení Pomsta (Buchty a loutky) a Domovní requiem (Divadlo Líšeň) získala většinu z udělovaných deseti individuálních cen. To se ale dalo do značné míry očekávat už předem, inscenace zazářily už mnohde jinde, Pomsta například loni právě zde.
Chudší žeň divadel statutárních má důvodů řadu. O něčem vypovídáuž skutečnost, že některá přestala na Skupovu Plzeň jezdit vůbec. Letos obligátně chyběly Divadlo S+H a Radost z Brna, o Malém divadle v Českých Budějovicích už ani s jistotou nevíme, zda existuje. Další souvisí do jisté míry i s dramaturgií přehlídky jako celku. Některým divadlům bylo dovoleno přijet s inscenacemi, o kterých muselo být už předem jasné, že nemají šanci. Například Kladno mohlo přijet s muzikálem Na skle malované, a ne s nezdařeným experimentem Zelí. Hostitelská Alfa zase velice netakticky vsadila na jedinou kartu, snad proto, že jiné inscenace si šetřila jinam. Přitom řadě jiných souborů bylo v duchu statutu umožněno prezentovat se soutěžně (popř. i nesoutěžně) se dvěma inscenacemi. Jsem skálopevně přesvědčen, že kdyby bylo na SP k vidění představení Osamělého obra, kterým Alfa včera otevřela hradecké regiony, minimálně jedna cena ji nemohla minout.
Krátce: být porotcem je možno-li ještě nevděčnější než být kritikem. Když se ale čtyřčlenná, v podstatě dvougenerační porota, ve které jsou vlastně jenom dva kritici z povolání (zbytek dramaturg a teoretik) prakticky bez polemik shodne, opravdu nejde o nasazení nějakého módního trendu. Jako vrstevník spojeneckého vylodění ve Francii jsem na něco takového už moc starý.
Petr Pavlovský