Scéna.cz 

Do dna!

Málokdy se stává, aby recenze předcházela představení. Jelikož však inscenaci Cinzano uvidíte v poslední den festivalu, v němž vyjde zároveň i poslední číslo Festivalového sufléru, nelze než obejít zákonitost časové posloupnosti a otisknout kritiku s rysy upoutávky před zlínským uvedením dané inscenace s upozorněním, že jde o reflexi představení, jež jsem měla možnost zhlédnout začátkem března tohoto roku na ostravském festivalu činoherních divadel Ostravar.
Inscenace Cinzano sestává ze dvou jednoaktovek Ljudmily Petruševské. Cinzano a Narozeniny Smirnovové. Drama o jednom aktu Cinzano je podle slov autorky absolutně dokumentární hra složená ze svědectví, která vyřkli různí lidí v různé době a jež se týkají různých věcí. Východiskem příběhu se autorce stala historka o muži, který někomu dlužil jistou částku peněz a poté, co ji splatil, ji chtěl nazpět, aby mohl zorganizovat pohřeb své matky. Když peníze dostal, utratil je všechny za Cinzano.

A právě několik lahví Cinzana stává se prostředkem, který hrdinům rozvazuje jazyk a dává možnost vyplout napovrch jejich bolestem a strastem, jež by za jiných okolností nepřiznali jiným a nejlépe ani sami sobě.
První části dominují vynikající herecké výkony všech tří zúčastněných. Jako prvního však musíme vyzdvihnout Norberta Lichého v roli Kosti, jenž dokáže vytvořit poutavou hereckou akci i z pouhého zapalování cigarety. Filip Čapka alias Paša vyniká ve věrohodně představovaných opileckých etudách. Valja, místy nesympatická postava, je Danielem Zaoralem zahrána tak dobře, že místo charakteristiky ne příliš sympatický bychom někdy raději zvolili slova „na zabití“.
K Cinzanu z roku 1977 přibyla o čtyři roky později „dámská část“ s názvem Narozeniny Smirnovové. Zatímco muži nepotřebují k alkoholové katarzi záminku, neboť svůj život „zapíjejí“ pravidelně se samozřejmostí sobě vlastní, ženy pijí pouze příležitostně, tentokrát na oslavě narozenin Ely (Alena Sasínová-Polarczyk), jíž Cinzano věnuje Kosťova manželka Polina (Zdena Przebindová) a jeho bývalá milenka Rita (Marcela Čapková). Snad jen toto jejich nepříliš časté setkávání s alkoholem může být ospravedlněním velkého skoku ze střízlivosti k alkoholovým extempore, která se vyznačují znepokojující, až násilně působící živelností. Nevěrohodnost opilecké zkratky ovšem nezmenšuje naléhavost jejich utajovaného smutku souvisejícího s rodinným životem, prací, muži a dětmi.
Závěrečné propojení mužské a ženské linie děje společně interpretovanou písní Vám zážitek z celého představení buď umocní, nebo degraduje. Věřím, že nastane situace první, už proto, že inscenace se ujal herec, zpěvák, scénograf a divadelní režisér původem z Německa André Hübner-Ochodlo, který se s textem Petruševské nesetkal poprvé - roku 1997 režíroval tytéž dvě jednoaktovky pod názvem Do dna!
Zárukou úspěchu režisérova pojetí budiž také jeho smysl pro obyčejné lidské tragédie, jejichž pozadí tvoří nevtíravé a přesto zjevné náznaky sovětské reality, z níž existuje pouze jeden únik: Do dna!
Eva Kuchařová