Scéna.cz 

Patron festivalu Václav Postránecký

Pozornosti všech se od prvního dne festivalu těšil především patron přehlídky Václav Postránecký, který se v divadle objevil už v úterý kolem poledne. Ihned se kolem něj „vyrojili“ nejen novináři, ale přišli ho uvítat i jeho přátelé z divadla. Od režiséra J. A. Pitínského, s nímž zkouší na scéně Národního divadla Naše furianty, dostal volno až do čtvrtka s podmínkou bezpodmínečného návratu: „Musím se vrátit, protože se pan Pitínský beze mne nemůže obejít, což já docela chápu, protože herců připravených je málo a ochotných ještě míň. On mě chce opět ve čtvrtek přichýlit na svá prsa, abych v jeho kukani vytvořil kraslici Našich furiantů,“ usmál se Václav Postránecký.

Při slavnostním večerním zahájení řekl několik slov, která komentoval už odpoledne: „Když jsem zjistil, co večer Slovenské národní divadlo hraje, juchal jsem radostí, protože má řeč s tím korespondovala. Aniž jsem to tušil, trefil jsem se.“ Publikum ji odměnilo potleskem a další proslov ředitele Slovenského národního divadla Juraje Slezáčka pak dobrou náladu znásobil, i když obecenstvo postrádalo Zdenu Studenkovou, která onemocněla.
Ke Zlínu má Václav Postránecký podle vlastních slov velice hezký vztah: V roce 1962 zde dostal nabídku do angažmá, nakonec však zvolil Státní divadlo Brno. Stále však vzpomíná na manžele Mecnarowské, Vladunu Polanskou a Hynka Kubastu, Janu Tomečkovou a další, s nimiž ho pojí dlouholeté přátelství.
Patronaci festivalu přijal při loňské návštěvě přehlídky interní tvorby divadla Naráz a přiznal, že inscenace, které na ní zhlédl – Jakub a jeho pán a Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou - ho silně „oslovily“: „Oběma představeními jsem byl nadšen, líbí se mi tu hlavně herci, hrají dobře, rád na ně koukám,“ dodal.
Jarmila Trávníčková