Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Karel Semerád o herectví a režii

autor: archiv

Režisér a herec Karel Semerád vytvořil v Městském divadle Zlín velké množství představení, pro něž si připravil vlastní divadelní scénář. Je tedy nejen režisérem a hercem, ale také dramatikem, protože vnímá vznik inscenace jako svébytný proces a vznik samostatného divadelního scénáře se u něj velmi často stává přirozenou součastí procesu přemýšlení o látce, kterou chce na jevišti realizovat. Nejinak tomu je i v představení Na tváři lehký smích …, v němž jsou osudy Karla Hynka Máchy provázány s motivy Máchova Máje. Toto představení uvidíte v rámci festivalu ve středu 12. května v 10 hodin ve Studiu Z.

Pane Semeráde, jste člověkem, který žije v duchu názvu své inscenace, tudíž „na tváří lehký smích, hluboký v srdci žal“ nebo se Vám daří nad žalem vítězit a smích na Vaší tváři v životě převažuje?
Pokud se nemýlím, tak Jaroslav Seifert ve sbírce Na vlnách TSF z období poetismu uvádí „na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích“ takže, těch možností je víc a lze si jen vybrat.

Jste nejen režisérem, ale také hercem. Nakolik se tyto dvě divadelní profese ve Vás propojují?
To je letitý spor, zda fungují tyto profese lépe jako oddělené či propojené. S nástupem moderní režie je všechno poněkud jasnější. Co však přetrvává, je obdiv k herci. Vedle nezbytného talentu a vědomého, trpělivého rozkrývání textu, jakož i tvořivého přístupu stojí fakt, že máme co činit s krásnou, leč velice tvrdou disciplínou.

Co Vás přitahovalo nejsilněji na Máchově osudu, že jste se rozhodl pro napsání vlastního divadelního tvaru?
V podstatě pro dvě věci. Jednak pro okamžik, kdy v prostoru českého jazyka, který je ještě neobratný a plný popisnosti a vzletného vlastenectví, náhle vytryskne pramen skutečné poezie, plný hudebnosti, fantazie a nečekané obraznosti.
Za druhé pak osobní utrpení básníka, bída, nouze a nízkost, kterou byl obklopen, v protikladu s kosmickým, vesmírným cítěním, hlubokým ponorem do nitra člověka a jeho budoucnosti. To vše naplněné revoltou.

Přitahuje Vás osud některé z dalších osobností z uměleckých kruhů natolik, že máte chuť o ní vytvořit inscenaci?
Jistě.

Které hry nebo témata byste ještě na jevišti rád realizoval?
Třeba příběh obyčejného člověka, který dokáže uhájit své prosté představy o hodnotném a svobodném životě v tomto nepříliš vlídném světě. Z her (kromě dalších) Jeppe z vršku. Ta dokládá, že jsme schopni velkých krutostí.

Pracoval jste také s divadelními ochotníky? V čem je práce s nimi jiná než s profesionály?
Svět ochotníků a profesionálů je dnes v oblasti divadelního průzkumu vyrovnán. Viděl jsem spoustu amatérských představení nabitých neotřelým a objevným přístupem s použitím zdatné herecké techniky, navíc podporované srdcem.

Na které představení nebo akci se nejvíce těšíte na festivalu Setkání – Stretnutie?
Teď se zajímám o Taboriho, takže Kanibalové.

Vladimír Fekar

12.5.2004 16:48:00 Redakce