Scéna.cz 

Martin Rypan - Od baletu k byznysu

Martin Rypan opustil taneční kariéru v ND (kde se také seznámil s Petrem Zuskou), aby se vydal získávat zkušenosti v byznysu a v soukromém sektoru. Skončil ve velkém mezinárodním hotelu, jehož svět podle jeho slov v lecčems také připomíná divadlo. Poznatky z jiných oborů mu nyní umožňují podívat se na věci umění z nové perspektivy.
Aby mohl umělecký soubor divadla fungovat, potřebuje nejen tanečníky, ale i správce. „Snažíme se společně se souborem, aby divák dostal, co je potřeba. Nejdůležitější je představení a k němu směřují veškeré aktivity,” vysvětluje Martin Rypan. Správa je součástí souboru, vytváří podmínky pro práci tanečníků, zajišťuje produkci celého představení a také obchodní návaznost. „Je to propletený organismus, který musí fungovat dohromady. Máme stejnou radost z představení jako tanečníci, protože každý z nás do toho něco vložil, nějak se podílel,” dodává.

Balet ND zahrnuje asi osmdesát lidí: šedesát pět tanečníků, pět lidí v zázemí. Je to ekonom, produkce, PR, dále jsou to baletní mistři, klavíristé, korepetitoři, kteří mají na starosti hudební stránku, někteří se starají o špičky atd. Na nedostatek práce si nikdo stěžovat nemůže.
Pod novým vedením se uskuteční za rok tři premiéry a spousta dalších akcí. Jde například o setkání českých umělců žijících v zahraničí na scéně ND, workshopy, kdy tanečníci tvoří svou vlastní choreografii a jejichž cílem je ”zažehnout plaménky tvůrčí práce”, dále pocty - jakési poděkování - věnované vždy jubileu některé z osobností českého baletu (L.Ogounovi, in memoriam Jiřímu Němečkovi, připravuje se pocta M. Kůrovi).
Taneční soubor je poměrně mladý a dynamický. ”Nové vedení se snaží o co nejširší záběr, tanečníci musí umět vše od klasiky až po modernu a to by nezvládl někdo v letech,” poznamenává Martin Rypan.
Na obměňování členů souboru existuje zavedený systém. Tanečníci dostávají roční pracovní smlouvy. Každý rok se koná konkurz na doplnění. Porota složená z baletních mistrů a tanečníků, kteří již v ND působili, vybere vhodné kandidáty. O práci v souboru je přes tyto tvrdé podmínky nesmírný zájem. Do letošního konkurzu se přihlásilo sto dvacet lidí z celého světa – např. z Austrálie, Japonska, Kanady. O tom, kdo bude přijat a komu bude, nebo nebude prodloužena smlouva, rozhoduje šéf baletu po poradě s baletními mistry. Konkurzu se zúčastňují i sólisté, málokdy se stává, že se sólistou stane úplný nováček. Obvykle dostane sborovou smlouvu a dále to záleží na jeho vývoji. Pokud někdo přichází z dobré pozice nebo jsou na něj dobré reference, může dostat demisólo – tedy sborovou smlouvu s povinností sóla. Někdy jsou zváni zahraniční tanečníci na určité role, ti pak mají statut hosta.
Pro nové vedení je příznačný trend otevřenosti světu. Nepřicházejí pouze zahraniční tanečníci, ale i pedagogové a choreografové. Podobně jako hudebníci cvičí doma, tak cvičí tanečníci na sále. Na vystavení tréninku je mnoho škol, a proto je dobré zvát cizí pedagogy, kteří přinášejí nové metody a poskytují tanečníkům nové výrazové možnosti. Dnes se na tanečníky kladou velké nároky – nemohou být specializovaní jen na klasiku nebo modernu, musí zvládnout všechno.
Cizí choreografové bývají někdy mladí lidé, kteří už mají venku své jméno, ale zde ještě nejsou tak známí. Např. v současné době se připravuje Giselle s Chistopherem Hampsonem a holandští choreografové Conny Jansen a Itzik Galili budou pracovat na Family Album, které má premiéru na počátku června.
A jak to vypadá, když se připravuje nějaký balet? ”Inscenování baletu je velmi zajímavá a vyčerpávající práce. Na začátku je idea, nápad – o tom rozhoduje šéf. A pak to všechno začíná – musí se kontaktovat choreograf, scénograf, asistent režie, zajistit práva na hudbu, na scénu, sezvat lidi, připravit zkouškové období, v dílnách na Flóře vyrobit kostýmy a scénu. To všechno je práce správy. Jsou to nervy a když jdu pak večer unavený z kanceláře kolem divadla a vidím lidi, jak jdou na balet, stojí ten pocit za to,” říká Martin Rypan. Zkouší se obvykle tři měsíce, ale samotná příprava trvá rok i déle, takže teď už se připravují tři premiéry na příští rok.
Po vyřízení formálních záležitostí začíná práce choreografa a tanečníků. K prvnímu setkání dochází na castingu, kde si choreograf vybírá typy. Někdo si vybírá při tréninku nebo zkoušce, někdo potřebuje s lidmi přímo pracovat, aby viděl, jak se chovají v jednotlivých situacích.
Je-li představení už hotové, jen se přenáší, což většinou dělají asistenti. Jsou dokonale připraveni, znají krok za krokem a jakoby pohyby do tanečníků obtiskovali. Tanečníci pak začínají vytvářet, podle toho jak to přebírají, obraz, reliéf představení. Je pozoruhodné, jak jsou asistenti schopni předvádět v jednom okamžiku i více rolí.
„Když se představení vytváří, přichází choreograf (značně nervózní) s ideou mezi tanečníky a teď se hledá, jak ji vyjádřit, jak ji převést do pohybu. Je to strašně krásná práce, protože jsou to ty okamžiky zrození, ta tvorba,” vysvětluje Martin Rypan.
Progresivní trendy naznačuje i dokončení nového baletního sálu, který nejenže splňuje světové parametry, ale je také krásný architektonicky. Nebylo sice jednoduché najít prostředky a pochopení, ale díky porozumění intendanta Dvořáka, se mohlo začít s výstavbou už když byl designován nový šéf baletu. ”Sál byl nutně potřeba, souboru to nesmírně pomohlo, protože teď můžeme zkoušet ve dvou sálech dva velké balety. Máme z toho radost,” říká Martin Rypan.
Pokud jde o mezinárodní spolupráci, mají zahraniční produkce už v baletu ND své místo. I když se žádný rozsáhlejší projekt, který by využíval financí z grantů např. EU, zatím nechystá, je Martin Rypan přesvědčen, že je to směr, kterým bude třeba se ubírat v budoucnosti.