ON-LINE - Detail příspěvku
Ředitel Daniel Dvořák nechce být slavným úředníkem
Osobně předesílá, že chce být raději známější jako scénograf než jako ředitel. „Nemám ambici být známý jako úředník,“ říká akad. arch. Daniel Dvořák, ředitel Národního divadla Praha. V umělecké sféře má za sebou více jak dvě stě výprav doma i v zahraničí (Argentina, Francie, Itálie, Korea, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Švýcarsko). Ve výčtu jeho scénografií najdeme operu, muzikál i film.
Vystudoval architekturu a scénografii u prof. Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Prozrazuje, že v prvních dvou ročnících měli velmi tvrdý technický dril – „Žádné velké umění jsme tam v tu dobu nedělali, prostě jsme se dřeli architektonickou abecedu.“ Díky tomu dokáže vytvořit technicky a kineticky náročné výpravy.
V průběhu své dráhy se podílel na uvedení několika světových premiér. „Z hlediska vývoje soudobé opery není nic lepšího než titul vytvořit, uvést a inscenovat, vidět, slyšet a poučit se.“ Za všechny uveďme Bubu z Montparnassu E. F. Buriana (1999), Doriana Graye I. Steinera (2000), Faidru E. Viklického (2000), Die Physiker A. Pflügera (2000), Circus Terra T. Madsena ( v koprodukci s Den Norske opera Oslo - 2002).
Po sto dvaceti letech dokázal Národní divadlo zapálit ovšem v symbolické rovině. Odrazilo se to též v nové razantní propagaci. Dokázal Zlaté kapličce vrátit do znaku lva – symbol české státnosti, ale také původní barvy – bílou a červenou, opět kombinaci českého praporu. „Také jsme divadlu vrátili název Královské zemské české a národní divadlo, který používáme při svátečnějších příležitostech,“ upřesnil Daniel Dvořák.
Má jasno o úloze Národního divadla po vstupu do Evropské Unie. „Pojem národní vnímám jako zastřešující pro všechny, kteří žijí na území tohoto státu.“ Podle něj tedy není jen separátně české v tradičním slova smyslu, ale otevřené pro všechny menšiny národnostní, jazykové, ale i zdravotní a samozřejmě i umělecké.
V jeho historické kanceláři sice nenajdeme velký počítač, jen nepostradatelnou databanku. Přesto počítače používá při své práci včetně Internetu. Daniel Dvořák v tomto roce oslavil životní jubileum. Umělecká práce znamená pro něj víc než úřadování. K tomu uvedl: „Kdybych byl tak vytížen, že bych nemohl tvořit, tak bych raději nechal toho ostatního, než abych ošidil scénografii.“ Dále ak. architekt Daniel Dvořák k jednotlivým tématům uvedl.
Scénografie je svébytná umělecká činnost. Styl dobré scénografie je daný konceptem projektu, tudíž je pokaždé jiný, stejně jako dobrý herec je ten, který pokaždé dokáže zahrát jinou postavu jinak. Scénograf, který má nějaký „svůj“ styl, je špatný. Osobitý rukopis může možná mít malíř nebo sochař. Každá hra, i přístup inscenátorů k ní, je jiný.
Když připravuji novou scénografii, pokouším se k řešení úkolu přistupovat nezatížen předcházejícími realizacemi. Snažím se vyjít z textu a z konceptu, který spolu s režisérem připravíme. Toto kombinuji s prostorem a technickými a finančními prostředky. Z toho vyjde nějaká výslednice, základní ukotvení scénografie, na které se nabaluje detailní řešení jednotlivých prvků nebo situací, včetně osvětlení apod. Kinetiku používám ze dvou důvodů – jednak takovéto řešení umožňuje plynulé proměny. Druhá poloha spočívá v tom, že pohyb scénografických prvků může být nositelem nějakého významu. Někdy to splývá.
Divadlo oproti filmu trpí dvěma nedostatky – neumí najet na detail a nelze zde použít tak rychlý střih. Můžete však využít celou mašinérii zákulisí k poměrně rychlým proměnám – tahy provaziště, propady, vozy apod. Toto nám umožňuje přiblížit se trochu dynamice filmu při zachování nebo zvýraznění předností divadla, zejména jeho autentického „teď a tady“.
Při navrhování musíte mít velkou technickou představivost, to je klíčové. Musíte rozumět mechanice různých strojů, být obeznámen s různými fyzikálními jevy a být zdatný v geometrii. Scénu si musíte umět nejen ideálně představit ale i domyslet a nakreslit. Chcete-li dát fantazii křídla, musíte mít realizační možnosti v malíku. Pokud nevíte, jak to vyrobit, musíte počítat s tím, že vám to v dílnách někdo předělá nebo neudělá vůbec.
Jako příklad bych uvedl operu Faidra a Výlety páně Broučkovy. V obou případech používám složitou techniku a kinetiku. Zejména v Broučkovi využíváme točny hlavně v obraze na Měsíci. Jejich pohyb se sčítá. Tím se vytváří iluze sférického pohybu – postavy se vznáší prostorem. Dojem velmi poetický, zatímco u zrodu stál exaktní propočet obvodových rychlostí točen o různých průměrech. Taktéž gigantické centrální schodiště ve Faidře. Trajektorie jeho pohybu při spuštění a umístění na jevišti zastupuje celé přistání obřího letadla.
Práce na klasickém muzikálu je většinou od vysoce stylizované opery odlišná. Projekty jako West Side Story, Monte Christo nebo Drácula vyžadovaly vytvořit v podstatě filmovou realistickou dekoraci, ale s divadelní kinetikou, tedy rychlé proměny apod. Někdy se tyto dva požadavky těžko kloubí a po technické stránce je to téma na samostatný rozhovor.
V případě Rebelů jsme přímo museli vyjít z úspěšného filmu. Bylo třeba vytvořit originální scénické řešení přesně pro daný koncept. Jednalo se vlastně o inscenaci libreta, hudby a částečně scénáře z filmu na divadle. Přímočarý převod nebyl možný. Napadlo mě řešení, které umí skloubit jakékoli projekce či filmové dotáčky s divadelním tvarem – princip z 60. let – motiv polyekranu. Sestava deseti pohyblivých pláten ve středu jeviště a v přední části ještě další tři plátna. Konstelace pláten zároveň formovala divadelní prostor. Vytvářela základní dějové situace, které jsme zabydlovali jednoduchým mobiliářem, který přijíždí na točnách nebo z propadů apod. K tomu se kombinují obrazy – diaprojekce, dotáčky nebo přímo z filmu. Výsledný tvar není otrockým převodem filmu na jeviště, nicméně vědomí souvislostí s filmem obsahuje. Navíc filmové projekce vytvořily základní stavební kámen pro formování divadelního prostoru. Osobně to považuji za řešení velice šťastné. Velmi divadelně tvárné, obrazově nápadité a realizačně jednoduché.
A že to tak i dopadlo, je již samozřejmě zásluha režiséra a ostatních inscenátorů. Scénografie nabídla pouze technickou možnost – východisko.
Poprvé jsme začali realizovat svůj sen o operním divadle, byť na skromné úrovni, v avantgardním souboru Opera Furore, který jsme založili v roce 1988. Tehdy k tomu byla potřeba nutná dávka naivity, i pionýrská odvaha. Za klíčové pro její vznik považuji setkání s Jiřím Nekvasilem.
Věřím, že s odstupem dojde význam Opery Furore ocenění. Od konce 80. let můžeme jednoznačně hovořit o nové vlně v české opeře. Studiový charakter činnosti souboru měl vysokou laboratorní hodnotu. Všechny věci, které se tam vyzkoušely, se používají dál a mnohé zobecněly. Většina významných operních umělců naší generace prošla buď Operou Furore nebo Operou Mozart, která následovala.
Většina představení byla dramaturgicky neobvyklá, byť jsme vycházeli ze známých děl jako např. Dido a Aeneas od Purcella. Většinou jsme je předělali, vytvořili zcela originální původní scénář, zároveň jsme přepisovali libreta a vytvářeli novou inscenační podobu. Byla to neocenitelná škola.
Taktéž považuji za důležité, že v Opeře Furore, Opeře Mozart a ve Státní opeře Praha, vznikla taková řada světových premiér, která nemá ve světovém hudebním divadle obdoby. Domnívám se, že docenění těchto počinů bude možné až s odstupem let. Pokud se opera neinscenuje i za cenu omylů, nemůže vývoj jít správným směrem dopředu.
Úřadování je dle mého nutné zlo, které někdo dělat musí. Úředník by měl správně vykonávat svou funkci, ale neznamená to, že by to měl být někdo více nadřazený nad ostatními. Prostě úředník něčemu a někomu slouží. To je jediné správné postavení úředníka. Vládne a řídí myšlenka, koncepce, programová idea, nikoli administrativa.
Pro letošní sezónu jsme si vytkli slogan – Národní divadlo zase hoří. Máme tím na mysli planutí pro věc, umělecký zápal. Vyjadřujeme tím pohyb a atmosféru, které jsme chtěli nastolit. Musíme si uvědomit, že se mnou nově nastoupili všichni tři šéfové souborů. Došlo tedy ke kompletní výměně vedení Národního divadla. Navíc jsme všichni aktivní umělci. Doufám, že nejen z propagace, ale především z inscenací, z výsledků naší tvůrčí práce, si diváci uvědomí změnu.
TIP!
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
Fotogalerie akce
reklama
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno