Scéna.cz 

Sobota ve znamení medicíny

Dramaturgická rada nabídla divákům v sobotu představení s hlavním motivem – Lékařství. Na jevištích festivalových scén se představily soubory z Maďarska, Polska a Slovenska. Domácí reprezentovalo představení Slovenského Národního divadla Bratislava – Krcheň nesmrtelný. Teatr Polski v Poznani uvedl hru Nikolaja Kolady – Mrtvá princezna. Hru Boris Godunov na základě textů A.S. Puškina inscenoval soubor Madách Kamara z Budapešti.

Inscenátoři Borise Godunova realizovali hru v plechové scéně, která může evokovat prostor garáží, velkoskladu, ale i pitevny. Tento chlad ohřívají pomocí projekcí vnitřností, pitvy a symboliky očisty. Klipy se ovšem stávají po chvilce nudnými a divák je může odsunout na pozadí. Vzniká nebezpečí, že unaví. Režisér sice realizuje hru, jejímž hlavním motivem jsou útroby státní, potažmo jakékoli moci, ale často používá obvyklou symboliku – dítě přinese šachy, coby nástroj mocenského rozhodování, na forbíně scény se nachází hrob s pískem apod. I přes simultánní překlad se divák nemohl dobře vyznat v postavách – herci hráli postav několik (byť byly herecky i kostýmově dobře rozlišené). Škoda, že autoři dramatizaci nezařadili častější pojmenovávání. Mocenské boje, pranýřování církve, malost a slizkost v získání moci – to vše bylo jasně čitelné, ale proč tak zdlouhavé a krvavé?

Nesmrtelný Krcheň zastupuje současnou slovenskou dramatiku. Eva Maliti-Fraňová situovala příběh degenerující rodiny Krcheňů do vesnického prostředí. Režíroval Roman Polák na scéně Slovenského národního divadla Bratislava. Celá inscenace byla velmi zajímavá v prvé polovině, kdy se divák seznamuje s dominující hlavou rodiny – Otcem Krcheňom (Martin Huba), s posluhujícím a úslužným Pošťákem (Marián Labuda), třemi typickými sousedkami (Soňa Valentová, Božidara Turzonovová a Dušan Taragel). Dále manželkou Hanou (Monika Hilmerová) a dalšími.
Nesmrtelný Krcheň je nejen diktátor v rámci své rodiny, ale ovládá i celou vesnici. Jeho charakter nelze označit za morální – nenechá na pokoji žádnou ženskou, připisuje si zásluhy, na nichž nemá podíl a ještě k tomu manipuluje s ostatními formou anonymních dopisů. Toto vše se divák dozví v prvé půli. Druhá už je z větší části režijně imaginativní. Na scénu přicházejí nebožtíci. Vše dostává nádech nadpřirozena. Ovšem jakýkoli apel, pokus o soud, či rozhřešení se již naprosto ztrácí v rozplizlé nudě a parodii a neostrosti postav živých a mrtvých. Tím dochází k naprosté degradaci démoničnosti Krcheňa. Pravdou je, že prospěchářství, touha po moci a penězích jsou nesmrtelné podobně jako lidstvo či láska.

Poslední sobotní inscenace Mrtvá princezna v nastudování polského souboru z Poznaně patřila k festivalovým špičkám. Hlavní představitelka Beata Bandurska dokázala spolu s ostatními kolegy odvést vynikající výkon i přes druhou reprízu od 22 hodiny. Únava se spíš projevila na divácích. Autor textu Nikolaj Kolada vychází v inscenaci z pohádky o mrtvé princezně (nevím, ale přirovnal bych k Šípkové Růžence). Hlavní hrdinka Rimma pracuje ve veterinární nemocnici. Sama zabředává do notorického pití alkoholu. Jednou z náplní její práce je usmrtit zvířata, na nichž se učili medicíně studenti. Autor tuto techniku popisuje zcela detailně, neboť podobným osudem končí i princezna – Rimma. V čem je právě princeznou? V nedotknutelnosti a nepoznání rodinné i milenecké lásky? Je Rimma cynická nebo vše dělá z hluboké lásky ke zvířatům? Na tyto otázky dostává divák zprostředkovanou odpověď. Hledání usnadňují i další postavy – kamarádka Nina (Malgorzata Neumann) a dva mužští – maxim (Miroslav Guzowski) a Witalij (Piotr Kazmierczak). Rozuzlení je velmi složité. Beata Bandurska osciluje na hranicích opilé bezpohlavní ženy, až k niterně citlivé bytosti, která neustále hledá a snaží se pomáhat. Princezna je v závěru hry mrtvá – dětství, sen, čistota, svoboda?