Scéna.cz 

Vyzrálý Hamlet Jiřího Langmajera

Magický prostor Nejvyššího purkrabství Pražského hradu patří opět Shakespearovi. Letos jeviště ovládnou dva generačně rozdílní velikáni – Král Lear a Hamlet. Právě druhý zmiňovaný je letošní novinkou Letních shakespearovských slavností.
V nastudování Lucie Bělohradské se na premiérovém večeru 27. června 2003 v titulní roli představil Jiří Langmajer, dále Martin Stropnický, Hana Maciuchová, Petra Špalková, Jan Teplý ml., Robert Jašków a další.
Inscenace Lucie Bělohradské se nezapisuje do Hamletovské historie jako něco zvlášť výjimečného, přesto má několik význačných prvků. Na prvním místě je nutno uvést vyzrálý výkon Jiřího Langmajera a dále střízlivý smysl pro zkratku. Lucie Bělohradská se ve své režijní koncepci zaměřila převážně na konflikt v královské rodině. Oprostila hru od politikaření a mocenských půtek. Tento směr se vzhledem k letní produkci zdá být jako správný.

Scéna Ondřeje Nekvasila umožňuje náhled do nitra postav. Dominantním prvkem je skleněný dům-hrad. Sklo vytváří zajímavou symbiózu s pozadím kamenné zdi. Divák může nahlížet za zdi. Různé vyvýšeniny a patra tohoto objektu vytvářejí prostory pro jednotlivé obrazy. Zdánlivě jednoduchou scénu doplňují velmi zdařilé kostýmy Zuzany Ježkové. Kostýmní výtvarnice zvolila za základ pláště, které sice trochu stěžují hercům pohyb, ale jinak postihují odlišné vazby a sounáležitosti jednotlivých postav, např. Rosencrantz (Jiří Hána) a Guildenstern (Tomáš Pavelka) mají kostýmy „spárované“ zajímavými výstřihy.

Hamlet Jiřího Langmajera udává hlavní tempo celé inscenaci. Langmajer disponuje velkým citem pro hledání pravdy, niternou láskou k Ofélii a předčasnou vyzrálostí. Jeho „mladík“ shrnuje smysl pro spravedlnost, ale i citovou rozbouřenost. Vše dokáže hrát naplno nejen díky mimice, ale celkovým pózám a bravurnímu pohybu na scéně.
Dalším jeho souputníkem je kamarád Horatio, kterého ztvárňuje Robert Jašków. Ten je v jeho podání umírněný a v podstatě neutralizující Hamletovské vášně. Ofélie Petry Špalkové dostala zvláštní rozměr, zejména po smrti svého otce Špalková výborně zahrála v jakési jazzové etudě svůj niterný smutek.
Postava královny Gertrudy je ochuzena již samotným autorem. Ten ji přisoudil pouze roli pozorovatelky. Nicméně Hana Maciuchová i v minimálním prostoru nechala náležitě vytrysknout mateřskou lásku k svému synovi a tím i jisté pokání. Její partner Claudius v podání Martina Stropnického má daleko lepší postavení z hlediska celého příběhu. Od začátku je mu přisouzena poloha padoucha a mstitele, jehož hlavními motivy jednání jsou touha po penězích a po moci. Této linky se Stropnický drží.

Letní Hamlet zve diváky, aby spolu s ním nejen hledali způsob jak potrestat bratrovraha, ale také nalézt a utřídit si odpovědi na otázku nejzákladnější – Být či nebýt? Lucie Bělohradská předložila odlehčený příběh. Herci pak důkladně propracované postavy a vztahy mezi nimi. Hamlete kráčíš do třetího tisíciletí pod širým nebem, nezmokni.

William Shakespeare Hamlet
Překlad Martin Hilský, režie Lucie Bělohradská, dramaturgie Kristina Žantovská, scéna Ondřej Nekvasil, kostýmy Zuzana Ježková, hudba Vratislav Šrámek.
Osoby a obsazení: Hamlet (Jiří Langmajer), Claudius (Martin Stropnický), Gertruda (Hana Maciuchová), Polonius (Miloš Kopečný), Ofélie (Petra Špalková), Laertes (Jan Teplý ml.), Horacio (Robert Jašków) a další.
Premiéra 27. června 2003, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu v rámci Letních Shakespearovských slavností.