Scéna.cz 

Jsem to pořád já!

Z francouzského filmového a divadelního nebe slétla do Hradce Králové hvězda jménem Annie Girardot. Festivaloví diváci měli jedinečnou šanci spatřit tuto slavnou herečku filmového plátna na Hlavní scéně Klicperova divadla ve hře Brazilce Roberta Athayda a Francouze Jean-Loupa Dabadieho Madame Marguerite.
Tato role zaujímá v životě Annie Girardot klíčové postavení. „Tragikomický monolog pro jednu nespoutanou ženu“, k němuž se vrací již po třetí, ji po letech znovu katapultoval na oběžnou dráhu divadla. Jako svérázná učitelka udělující životní lekce svým žákům-divákům sklízí ovace po celém světě. Ve Francii získala za Madame Marguerite Moliérovu cenu za nejlepší ženský herecký výkon roku 2002.
Třebaže Annie Girardot není v Čechách poprvé, v Hradci Králové bude mít premiéru. Její producent Jean-Claude Auclair, který ji provází, se netajil nadšením z krás naší země a milého přijetí, Annie Girardot pak při svém návratu do Čech vzpomínala na všechna natáčení, která ji sem zavála…
„Byla jsem v Čechách několikrát, hlavně v Praze, ale to už je dávno. Vzpomínám si, že jednou jsme tady dokonce slavili na francouzské ambasádě 14. červenec. Natočila jsem zde několik filmů, především pro televizi. Ale teď je to vůbec poprvé, kdy k vám přijíždím jako divadelní herečka. Byl to můj sen. Vždycky jsem toužila hrát Madame Marguerite v Čechách. Dlouho to nebylo možné. Teď se to konečně podařilo a jsem velice pyšná, že tady můžu být a znovuobjevovat svou paměť, nacházet své stopy, které jsem tu zanechala.“

Seznamte nás s Madame Marguerite. Jaká je?
Doufám, že se vám bude líbit. Chtěla bych jejím prostřednictvím předat svůj pocit štěstí, který mě naplňuje, ale i pocit strachu, který mě stále provází. Je to hra o ženě, o rodině, o státu, o moci. Je to lekce života. Učitelka se obrací ke svým žákům a připravuje je k maturitě, učí je, co obnáší život, jak funguje a co musí udělat pro to, aby v něm obstáli. Každé představení je jiné. Hodně záleží na publiku.

Ve společnosti Madame Marguerite se opět po letech vracíte na divadelní prkna. Jaký je to pocit?
Tato inscenace vznikla především z touhy po setkání s diváky, po takových setkáních, která vám zprostředkuje jen divadlo. To je důvod mé existence.

Po studiích jste byla angažovaná do Comédie Française. Proč jste odtamtud odešla?
Utekla jsem, protože jsem chtěla být svobodná. Svazovala mě pravidla, kterými se tehdy Comédie Française řídila. Platilo, že když jako herec dosáhnete určitého statutu, a oni chtěli, abych dosáhla toho nejvyššího a stala se tzv. sociétaire, tedy stálou členkou, zároveň se vzdáváte možnosti pracovat mimo tuto scénu. Já jsem se takto vázat nechtěla. Nechtěla jsem se vzdát filmu.

Nyní prožíváte nejen svůj návrat na scénu, ale prostřednictvím filmu Pianistka také návrat před filmovou kameru. Váhala jste dlouho, než jste roli v tomto filmu po boku Isabelle Huppert vzala?
Ne. Byla jsem ráda, že jsem tu nabídku dostala, protože jsem předtím dlouho netočila. Nakonec to nebylo vůbec jednoduché. Režisér Haneke byl doslova nesnesitelný. Všem nám neustále nadával.

Díváte se někdy na svoje filmy?
Nikdy se na ně nedívám. Dneska už je vlastně ani nikde v kině nedávají. Jen občas v televizi. Onehdy jsem viděla, že dávají Rocco a jeho bratři. To jsem se dívala a byla jsem šťastná a zároveň smutná z toho, že vidím naši filmovou rodinu zase pohromadě. Víte, tenhle film ve francouzské distribuci nikdy neběžel.

Co v současné době připravujete na poli divadla a filmu?
Momentálně hraju Madame Marguerite. Někdy i šestkrát týdně a pořád máme vyprodáno. V srpnu bych měla točit v Rusku pro televizi. Kromě toho mám nějaké filmové nabídky také ve Francii.

Během své kariéry jste pracovala se spoustou herců a režisérů. Na koho vzpomínáte nejvíce?
Musím říct, že všechny své kolegy, ať už na divadle či ve filmu jsem měla ráda. Vždyť všichni jsme z jedné rodiny. Ale opravdu zásadně mě poznamenalo setkání s Luchinem Viscontim. Byl to prostě zázrak! Jeho prostřednictvím jsem se také seznámila se svým mužem, Renatem Salvatorim.

Známe vás z vašich rolí ve filmu, čteme o vašich rolích na jevišti - kdo ale jste ve skutečnosti?
Nejsem na divadle nebo ve filmu někdo jiný. Jsem to pořád já. (Smích).

Lucie Němečková
(Poznámka redakce: dialog s Annie Girardot je záznamem včerejší tiskové konference, která se uskutečnila v odpoledních hodinách v Praze.)