Scéna.cz 

Smysl hledání

Žízeň po rozličných formách divadla. Divadelní žízeň. Jsme přítomni zkoušce. Hledání. Nalézání? Postava režisérky přímo před diváky zkouší možnosti a potenciál divadelních prostředků. Herci se občas vzpírají. Ale poslouchají. Bez reptání si navléknou potápěčské ploutve. Bez reptání v nich tančí. Bez reptání se pohybují v prostoru a la potápěčský náměsíčník. Je režisérka spokojená? Něco jí chybí. Vyzkouší videoprojekci se dvěma různými styly hudby. Atmosféra se mění. Režisérka je spokojená. Hledá společně s herci. V jiné chvíli herečka na režisérčino přání vypráví vtip. Oj, pointa vtipu nevyzní. Vypointovaná je ovšem situace. Režisérka špatně sdělený vtip komentuje po svém, upozorňuje herečku na její chybu, herečka je však sama se sebou spokojená.

Náhle však zrazuje technika. Tři televize propojené s videem nejsou zas tak jednoduše ovladatelné. Veškerá snaha o zapojení však vyznívá zcela přirozeně. Myslím, že každý alespoň jednou znervózněl nad nevypočitatelností elektronických přístrojů.
Finští studenti si nekladli žádné vysoké cíle. Nesnažili se předvést nám tzv. umění. Snažili se přímo před námi nalézat možnosti divadla. Inspirovali diváky, aby s napětím očekávali další hledání. Žízeň je nekonečná. Finští částečně žízeň zahnali. Jak ji budeme zahánět my, záleží jen na každém z nás. Inspiraci jsme však nasáli. Možností je spousta. Hledání má smysl.
Pavla Kadlčíková