Scéna.cz 

Finská žízeň po tématu

Scéna: Lichoběžník vyplněný solí. Pláž. Hřiště. Mořská hlubina. Plátno pro projekce. Místo k setkávání postav.
Vpravo tři videa. Vlevo tři televizory. Komunikují prostřednictvím dříve natočeného záznamu performance a do tří částí rozseknuté ženské postavy v bílých šatech.Lustr. Zánovní, realistický, kýčovitý.
Rekvizity: Knihy. Tlustá bílá, jež pomáhala při přípravě projektu. Ještě jedna úzká. Finská stolní hra. Ploutve. Potápěcí brýle. Postavy: Režisérka představení. Herečka představení. Tanečník představení.
Situace: Promluva Herečky k třídílné postavě v televizorech. Tanečník a Herečka hrají stolní hru na pláži nebo na hřišti. Režisérka ponouká Tanečníka a Herečku k akci. Herečka a Tanečník tančí osvětleni lustrem při písni Elvise Presleyho. Několik dalších civilních situací - odchod Herečky na záchod atd.

Finská performance zcizovala zcizování a používala mnoho divadelních forem. Brala si to, co zrovna potřebovala. Demonstrovala proces tvorby. Aktéři střídali reálný čas a reálný prostor s divadelním prostorem a čase. Pohybovali se po scéně, používali rekvizity a občas vytvořili situaci. Všechno vypadalo autenticky, nepřipraveně. Režisérka Pilvi Porkola zahajuje představení a mluví o fázi příprav. Postupně odhaluje problémy při hledání tématu, odkazuje na tlustou knihu a dvakrát nechává pouštět projekce na solné plátno. Jsou to záznamy ze života moře. Herečka Tuire Tuomisto v něm poprvé sedí, podruhé leží s Tanečníkem Jaako Simolou. Ten se v průběhu performance vrací ze stylizace potápěče do civilu tanečníka.
Režisérka vybízí Herečku, a tak Tuire křičí na postavu v televizorech. Režisérka vybízí Tanečníka, a tak se Jaako nechává fackovat Herečkou. Motivy a asociace hry se stále mění za doprovodu anglicky moderující Pilvi. Objasňuje čitelné jádro performance. Je jím metafora.
Téma se stále nalézt nedaří. Jak by se taky dalo, vždyť ani v současnosti nejdůležitější konflikt světa téma nemá, říká Pilvi a odkazuje na válku. Performance trvá a to, co se děje, stále poutá pozornost. Ptám se, nakolik je to všechno nazkoušené.Finské zkoumání pro mě bylo v podivnosti zajímavé, ve vlastních asociacích čitelné a v divadelních postupech jednoduché. V tom, že nabízelo velké množství řešení metafor, apelovalo na svobodné rozhodnutí diváka a hrálo si zejména v samotném procesu tvorby, se podobalo amsterodamskému projevu. Debata tedy zůstává stejná. Kam až lze při hledání zajít? Nevím, ale diváci Finům rozuměli.
Jiří Honzírek