Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

„O českou kulturu nemám strach,“

autor: archiv

Pavel Dostál přijíždí do Hronova pravidelně. Jeho letošní návštěva má však přece jen trochu jedinečný nádech. Charismatický politik se chystá se na své druhé volební období ve funkci minitra kultury. To se zatím nikomu po listopadu 89 nepodařilo. Nedávno absolvoval dlouhá jednání ohledně vládního prohlášení, a tak se naše otázky nemohly zabývat jiným tématem, než hlavně kulturní politikou nadcházejícího staro-nového ministra.

Blahopřejeme ke znovujmenování ministrem kultury. Jak se cítíte?
Jako když jdete podruhé na radnici jako ženich. Víte už, co vás čeká, víte, že je třeba věci dělit na důležité, méně důležité a naprosto nedůležité. Víte, kde jsou slabiny vašich spolupracovníků, poznal jste slabiny své, a naopak. Víte, kde je síla vašich spolupracovníků, a pokud vy jste nějakou sílu u sebe našel, víte, kde ji použít. Je to jako v životě, když něco opakujete. Jdu do toho již s jistou znalostí.

Co myslíte, že se vám za ta čtyři léta povedlo a co jste naopak nestihl či nezvládl?
Česká kultura vůbec není otázkou toho, co se ministru kultury povede nebo nepovede. Něco jsem dokázal, něco jsem zvládl, něco ne. Ne že bych třeba nechtěl, ale pro velké změny musí být politická atmosféra a kultura byla jistou částí minulého parlamentu vnímána jako má snaha zavádět u nás nějaký socialismus po francouzsku. Mí kolegové z ODS netušili, že k největší transformaci kultury došlo ve Francii za konzervativních stran a že to socialisti jenom převzali. Například financování. To jsem podle svých představ nezvládl a rád bych to teď napravil.

Tak jak na tom podle vás česká kultura dnes je?
Já jsem zrovna minulý týden četl dva dokumenty - první byl apelativní dopis takových sirotků kolem Karla Sýse. Ti psali, jak je to s českou kulturou hrozné, jak je to katastrofální, krizové. Člověk kdyby tomu uvěřil, tak se zastřelí. A vzápětí jsem si přečetl statistiku české kultury, kde je řečeno, že jednoznačně jde kulturní život u nás nahoru. Jde nahoru počet návštěvníků divadel, až udivujícně jde nahoru počet vydaných knih, stoupá zájem o koncerty a tak dále. Pro mě jako ministra kultury je na tom zajímavé to, že tři čtvrtě těchto čísel se týká kultury, která je nějakým způsobem spojena se státní kasou. Takový Hronov by se bez státní kasy neobešel. My do Hronova dáváme 520 000 Kč. To je dobrá zpráva. A dobrá zpráva taky je, že představení jsou měsíc dopředu vyprodána. Takže já o českou kulturu nemám žádný strach. A vůbec to nedávám do spojitosti se svou osobou. Jsou to úspěchy české kultury a já se jim jenom snažím vytvářet prostor.

Jsme na festivalu amatérského divadla. Jaký vidíte rozdíl mezi profesionálním a amatérským uměním?
Já byl nedávno v Avignonu a u mnoha představení jsem zjistil, že mnohdy jediný rozdíl je v tom, že někdo je za to placen a někdo je dělá jako svého koníčka. Je to patrné tam a je to patrné i tady. Některé velmi dobré inscenace připraví amatéři, a vy se nestačíte divit, a naopak. Je tedy jen dobré a špatné divadlo. Právě jdeme z představení českobudějovických Hráčů, které je důkazem toho, že české divadlo patří do progresivního evropského proudu. A nerozlišoval bych to na amatérské a neamatérské.

Ale rozlišujete dobré dobré a špatné. Jak to poznáte?
Máte pravdu, to je veskrze subjektivní. Obyčejně, co vám se pane Hulče nelíbí, mně se líbí, že. Ale dobré je, že se máme o co přít, ne?

To je fakt, ani v Avignonu bychom se asi neshodli. Přesto jsme oba jím nadšeni. A právě o Hronovu se - vedle Hradce Králové a jeho Festivalu regionů - říká by mohl být českým Avignonem. Co si o tom po své návštěvě Avignonu myslíte vy?
Hronov a jistě i Hradec Králové by mohly být českými Avignony tím, co se tam děje. Bohužel Hronov nemá atmosféru gotického městečka s úzkými uličkami a nemá bohužel ten příval turistů. Přesto myslím, že by se mu mohl podobat - aniž by byl jeho epigonem - v tom, že by vtáhl pouliční divalo: pouliční pantomimu, kouzelníky, vrhače nožů, plivače ohňů, tím by se festival mohl inspirovat. Zřejmě to ale Avignon stojí daleko víc peněz, než nás stojí Hronov... Avšak atmosférou si je to velice podobné.

Jak by podle vás uspělo české divadlo v Avignonu?
Já tam zažil takový šok. Letos tam bylo jenom jedno české divadlo, a to jako „tlačenka“, že tam měl mít Václav Havel svůj večer. Tak tam jely Vinohrady s jeho Vernisáží. Ale já - protože ve Francii teď probíhá Česká sezóna, což je veliká přehlídka české kultury ve Francii - se tam snažil dostat daleko víc českých divadel. Do celé Francie a nejvíc právě do Avignonu. Jednal jsem s ředitelem Avignonského festivalu Favre d´Arcier a on řekl, že se nedomnívá, že bychom měli něco tak zajímavého, aby to bylo v Avignonu. Já se ho ptal, jestli něco viděl, a on odpověděl: „Málo, málo...“ Tak proč to říká?, divím se. A on: „No kdyby něco bylo, tak bych o tom slyšel.“ Z toho usuzuju, že zprávy ven o českém divadlo nejdou. Nevím, jak to zařídit, ale je fakt, že nejdou.

A nebyl by jeden z možných úkolů ministerstva kultury - zlepšit kulturní diplomacii v zahraničí, podpořit výjezdy divadelních souborů?
Z českou diplomacií nemá ministerstvo kultury nic společného. Ministerstvo kultury podporuje spoustu souborů různých žánrů, které vyjíždějí ven, ale své diplomaty ministerstvo kultury nemá. Ani ta česká centra, o kterých si mnozí myslí, že patří pod MK. To jsou obchodně-kulturní střediska a obhospodařuje je ministerstvo zahraničí. Chceme něco udělat s filmem - aby národní kinematografie byla prostřednictvím státu ve světě líp prezentovaná, než je. Ale nedovedu si představit, že to jde s divadlem.

Proč ne? Stálo by to ale jistě strašnou spoustu peněz. Zvát sem divadelníky, dát víc na festivaly, podpořit mezinárodní projekty a podobně. Rozumím, že to není na pořadu dne. Jaké tedy máte konkrétní představy, cíle, které byste chtěl dosáhnout v nadcházejícím období jako ministr kultury?
To se dozvíte v pondělí nebo v úterý z vládního prohlášení. Mně se podařilo do něj dostat dostat - můjbože snad to někdo nevyhodí - že vláda by se měla snažit, aby výdaje na kulturu ze státního rozpočtu byly ve výši, která je obvyklá ve státech Evropské unie. Domnívám se, že usilujeme-li o vstup do EU, tak pokud nám bude něco dávat v EU identitu, nebude to výroba kyseliny sírové na hlavu, ale bude to naše kultura. Určitě.

Jako vládní prohlášení to zní hezky. Mohl byste být konkrétnější?
Pro mne jako ministra kultury i pro stát by myslím bylo dobré, kdybychom mohli říct, že máme naši kulturu tak dobrou a úspěšnou také díky tomu, že stát o ni jako o květinku pečuje.

Že o ni pečuje, jak je zvykem v zemích EU.
A tam je zvykem, že 1% ze státního rozpočtu jde na kulturu. To bych chtěl. To je mým čtyřletým cílem.
Druhé záležitosti, které bych chtěl dokázat, jsou všechny ty, které jsem nedokázal - a ne že bych nechtěl - v minulém období. To jest státní fond kultury, státní fond kinematografie, znovu je oživit, resuscitovat.

Minulá vláda si často stěžovala na české žurnalisty. Jak vnímáte novináře vy?
O mně nejčastěji píší političtí novináři, a to mě nezajímá. Pokud se o sobě dočtu od nějakého novináře, který se zabývá kulturou - ať je to v jakémkoli listě - zajímá mě jeho podrobnější názor, chci o něm diskutovat. Ale i mezi takovými jsou tací, pro které je Dostál červený hadr a nemá smysl se s nimi přít - třeba s takovým Peňásem. Vážím si třeba Chuchmy. Je pro mě dost směrodatný, i když bývá vůči mě často kritický. Jeho pravidelné sobotní poznámky v MfD bývají velice racionální a inspirativní. A našel bych několik dalších jmen.Nechci jim zde však dělat reklamu.

A co kritici divadla?
Divadelní kritiku čtu jako čtenář. Třeba když čtu jistého Hulce z Divadelních novin, tak si říkám, že jsem snad byl na jiném představení. Ale to je třeba. Není dobré, aby byl na cokoli jen jeden názor. A jsem rád, že odchází taková ta kritika, která říká, jak by to její autor zrežíroval, kdyby to uměl. Tedy s výjimkou paní Machalické, ta vždycky ví, jak by se to mělo udělat, to je pro ni typické. Jsem rád, že se v divadelních kritikách začínám dovídat víc o představení, než o kritikovi. Musím pochválit Divadelní noviny. Mrzí mě, že o ně není mezi divadelníky takový zájem. A neříkám to, že jste z Dn. Říkám to proto, že si myslím, že jsou velice kvalitní. Nevyhýbají se diskusi, jejich recenze jsou analýzy inscenací, dávají prostor více názorům a tak to má být.

Jaký je váš divadelní zážitek poslední doby?
Naposledy jsem byl na Fidlovačce, kde se mi líbí vše. Tentokrát to byla inscenace Julie, ty jsi kouzelná. Ale jeden opravdu velký zážitek z poslední doby se váže k filmu: Zelenkův Rok ďábla. Viděl jsem ho ve Varech. Je to famózní mystifikace, obrovskej zážitek.

4.8.2002 Vladimír Hulec

TIP!