zvláštní poděkování
Volný.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

Když se řekne – Inspektor hlediště

Inspektorka hlediště Anna Marie Khunová

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Žádné profesionální divadlo se neobejde bez profese, která se nazývá inspektorka hlediště (o inspektorovi jsem nikdy neslyšela). I když tento název evokuje cosi přísného a strohého, obě dámy, které vám představím, jsou šarmantní, milé a vstřícné. Právě takový přístup je totiž k tomuto povolání potřeba. A kromě toho nepředstíraná láska k divadlu...

Divadlo ABC má pod palcem Vlasta Smetanová. V divadle je od roku 1999, přišla sem hned po rekonstrukci. Inspektorku hlediště dělá od roku 2000, i po více než deseti letech má divadlo stále ráda a baví ji.

V Rokoku potkáváme Annu Marii Khunovou. „Dali mi přezdívku AVE, jsem tu totiž už dvanáct let a zažila jsem už tři ředitele...,“ říká.

Obě ochotně vysvětlují, v čem spočívá práce inspektorky hlediště. Vlasta Smetanová objasňuje: „Inspektorka hlediště zajišťuje průběh veškerých představení z pohledu diváka, a hlavně se stará o to, aby byli lidé v divadle spokojení. To znamená, že mám na starosti veškeré prostory, šatnářky, uvaděčky a musím zajišťovat veškeré služby a v případě nutnosti řešit problémy. Je samozřejmé, že první přicházím a poslední odcházím, většinou zamykám divadlo.“

Paní Kuhnová říká: „Přišla jsem na to, že vlastně já sama nejsem tak důležitá – důležití jsou ti lidé, se kterými přicházejí do styku diváci, když vstoupí do divadla. Práce se skládá ze zdánlivých maličkostí, kterých je ovšem velká spousta – otevírat, zavírat dveře, zhasínat a rozsvěcet světla, udržovat zázemí v čistotě, uklidit sál, mít po ruce programy a hlavně mít pochopení pro diváky, kteří často přicházejí do divadla unavení, otrávení , protože třeba nemohli zaparkovat nebo vůbec najít, kde je vchod do divadla... Pro to všechno musejí mít pracovníci pochopení, a vycházet jim maximálně vstříc. Mně se stalo, když jsem stávala u dveří a osobně vítala diváky, že byli udiveni, a mysleli, že jsme majitelka divadla... protože jim to bylo nepochopitelné.“

Každá inspektorka má tým spolupracovníků. „Mám tady 20 uvaděček, teď už i uvaděče, což dříve nebývalo - bývala to záležitost téměř výhradně starších dam-důchodkyň. Postupně ale začali nastupovat studenti a studentky se zájmem o divadlo, a to je myslím dobře. Myslím, že je dobře, že se hlásí i chlapci, protože ti působí na diváky dobře – jsou klidnější, nejsou tak emocionální jako dívky,“ popisuje paní Smetanová.

Paní Kuhnová dodává: „ Já tady mám 10 lidí, kteří se střídají. A můžu říct, že se mi podařilo sehnat skvělou partu vysokoškoláků. Lásku k divadlu už měli v sobě, protože bez toho by tu nemohli pracovat – peněz je minimum, opravdu neodpovídají množství práce, která tu je. Potřebovala jsem jim implantovat takovou tu úctu k divákovi. Protože se domnívám, že kumšt je zbytná věc - najíst se musíte, zaplatit činži taky, ale dát peníze za divadlo ne. Takže je třeba si vážit lidí, kteří přijdou. Dneska už si jen mnu si ruce, když vidím, jak jim to jde. Jsme na ně pyšná – mnohé z dětí (jak jim říkám) které tudy prošly, už pracují v MDP v jiných funkcích. A když jsme u toho, musím pochválit i svého šéfa, vedoucího obchodního oddělení Otu Faifera, který je taky mladý, ale zvládá to výborně!“

7.5.2011 18:55:00 JaSop