Scéna.cz 

Mauglí z Moravy

Čtvrteční ráno festivalu patřilo pohádce. Brněnské divadlo Polárka přivezlo dramatizaci románu Rudyarda Kiplinga pod názvem Mauglí. Inscenace je jejich první premiérou v letošní sezóně, která má podtitul Moravská, a aby inscenátoři dostáli svému dramaturgickému plánu, vetkla režisérka a autorka dramatizace, Hana Mikolášková do Kiplingova příběhu Knihy džunglí moravského chlapce Rudu Ráda. Ruda, chlapec z Podyjí, žijící v jedné vesnici na Břeclavsku si čte o Mauglím a jeho přátelích, a pro nás diváky se stává jakýmsi vypravěčem událostí.

Při dramatizaci Kiplingovy knihy se Hana Mikolášková zaměřila hlavně na její první část, Mauglího dětství v džungli a učení se jejích zákonů („jsme jedné krve, ty i já“), tedy úměrně vzhledem k diváckému zaměření (děti od 5-ti let). V druhé části představení, kdy z malého Mauglího vyroste dospělý muž, který začíná řešit problém, kam patří („jsem vlk, jsem člověk“), se děj stává složitějším. Kipling svůj příběh značně zahušťuje a jeho linii dělí do několika dalších. Mikolášková se s dramatizací této části vyrovnala celkem obstojně. Držela se pouze základního příběhu, čímž děj zpřehlednila, avšak jevištní provedení, s častým Mauglího opakováním textů i pohybu („je ve mně dvojí Mauglí“), je v závěrečné části příliš zdlouhavé.
Scénu k inscenaci (Michaela Savovová – Zámečníková) tvoří stálá konstrukce sestavená z trubek, občasně doplněná širokými pruhy látek různých barev - odstíny zelené pro džungli, béžová vesnice. Atmosféru prostředí doplňuje barevné svícení a menší pojízdná konstrukce, která je jednou vlčím doupětem, jednou poradní skálou, jindy vesnickým domem. Jak už je v Polárce zvykem, hudba (David Smečka) patří k výrazným složkám inscenace a doplněná choreografiemi Davida Strnada a skvělým hereckým provedením tvoří velmi příjemnou podívanou. Mezi nejvydařenější patří tanec smečky opic, jež unesou žabáčka Mauglího. Barevné kostýmy se zvířecími maskami a výrazným líčením herci skvěle dotváří svým pohybem a iluze je téměř dokonalá. Černý pardál Baghíra Sylvy Vespalcové uchvacuje pružností a mrštnými, téměř artistickými prvky. Šakal Tabákí je v podání Jiřího Skovajsy hravý, podlézavý „dojídač“, jež si svým komickým vystupováním okamžitě získal celé hlediště. Za zmínku stojí i plachý srnec Sámbhar, jehož s lehkostí sobě vlastní předvedla Hana Sovová. Nelze ovšem opominout oba Mauglí – Žabáčka v podání Petra Panzenbergra, který je hravý, naivní, zlobivý a přímočarý i dospělého Pána džungle Luboše Stárka, jež je respektovaným členem vlčí smečky, vědomý si své specifické moci nad zvířaty, avšak uvnitř rozervaný. Neméně působivý je i moudrý medvěd Balú Báry Kopečkové, ve své rozvážné pomalosti, který ale má nevím proč zelený kostým. Slabším článkem herecké zvířecí říše je úhlavní nepřítel Mauglího, tygr ŠérChán (Jan Kruba), neboť ve mně místo krvelačné šelmy vzbuzuje spíš pocit unaveného starého barda, který vlastně zas tak zlý není, ale má to v popisu práce, tak občas zařve. Nejsilnější momenty inscenace však patří matce vlčici Rákšasí (Jana Panská). Ať je to její odvaha projevená při ochraně doupěte s vlčaty před ŠérChánem, její vřelé přijetí Mauglího mezi svá mláďata či němé vytí nad mrtvým tělem táty vlka (Miroslav Černý).
Inscenace ve svém celku je velmi efektní, má metaforický charakter, který je z valné většiny tvořen již zmíněnými choreografiemi a občasnou přítomností bubnů, avšak čeho je moc, toho je příliš. V druhé půlce představení se stále opakující pohybové a hudební motivy divákovi již přejí. Týká se to vysvětlujících scén s dospělým Mauglím, ve kterých vysvětluje, jak zabil ŠérChána a v momentech, kdy se již po několikáté ptá, zda je vlk či člověk. Závěr inscenace je však opět velmi působivý až poetický (přece jen je to pohádka pro děti). Výsledný dojem z Mauglího je tedy kladný a nad zdlouhavými pasážemi v druhé části představení jsem ochotna přimhouřit oko.

Divadlo Polárka,Rudyard Kipling a Hana Mikolášková: Mauglí
Režie Hana Mikolášková, dramaturgie Martin Františák, scéna a kostýmy Michaela Savovová – Zámečníková, hudba David Smečka, choreografie David Strnad.