Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Emília Vašáryová: Nesnesu, když se na mě valí hodně výrobků.

autor: archiv divadla

Rozhovor nejen o českém a slovenském divadle s již pravidelným hostem mezinárodního festivalu ve Zlíně, herečkou Emílií Vašáryovou.

Působíte v Čechách i na Slovensku. Liší se podle Vás české a slovenské divadlo?
Já nedělám rozdíl mezi tím, jak se v divadle mluví a nebo jaké je národnosti. Jsou divadla, kde se dělá dobré divadlo a kde jsou skvělí herci, a potom jsou zase horší. Ale nemyslím si, že by se rozdělovalo na slovenské a české. Také existují inscenace, které se podaří, a potom divadlo proslaví a je jedno, jestli je to v Čechách nebo na Slovensku. A nebo se nepodaří, ale… nesouvisí to nijak s národností a s mentalitou, aspoň já nikdy takhle herce nerozděluji. Ani ta představení. Je to o tom, jestli se sejde skupina lidí, kteří si rozumí a jsou dobří a chtějí divadlem něco říct, a pak se jim to většinou podaří.

Na tomto festivalu jste pravidelným hostem. Zúčastňujete se také jako divák?
Ano jsem pravidelným hostem. Naše představení festival vždycky zahajují. Jako divák jsem tady nikdy nic neviděla. Ale dívala jsem se na letošní program a je nesmírně zajímavý. Myslím si, že za těch pět dní uvidíte na tomto festivalu opravdu to nejzajímavější, co v Čechách vzniklo. Záviděla jsem všem těm, kteří je budou moci zhlédnout, protože je to velmi pestrá paleta inscenací, které v minulém roce zabodovaly. Alespoň kritiky, které jsem měla možnost přečíst, byly velmi dobré. Bude zajímavé vidět jak komedie, tak velmi vážná představení, stejně jako inscenace v čechovovském stylu.

Je Hypermarket Vaše první aktivní zkušeností s tvorbou Viliama Klimáčka?
Něco jsem dělala v rozhlase, protože je to současný slovenský autor, který často píše i pro rozhlas, ale tohle je má první spolupráce na jevišti.

Jaké jsou na Hypermarket reakce diváků Slovenského národního divadla?
Chodí, no… někteří jsou šokovaní, protože je to takové, řekla bych, možná až kruté a nečekané. Hovoří se velmi otevřeně o věcech, které jsou normálně tabu. Například téma prostituce. Ještě jsem se nesetkala s příliš odmítavou reakcí. V každém případě je to představení, které je navštěvováno a má úspěch. Hráli jsme to všude možně po střední Evropě. Naposledy v Národním a Stavovském divadle v Praze, před tím jsme hostovali v Lublani, ve Varšavě, jistě bych si vzpomněla na další města. (smích)

Jaký je Váš oblíbený hypermarket?
Já do nich nechodím… nesnáším hypermarkety. Nesnáším je, protože jsem alergička a nesnesu, když se na mě valí hodně výrobků. Například ty potravinové hypermarkety. Vždycky tam začnu kýchat, protože je to všechno strašně studené. Mám ráda malé obchody, prodavačky, které mě nenutí prohrabávat se zbožím. Nemám ráda hypermarkety i proto, že když jdu do práce na celý den, i na 12 hodin, pak chci něco nakoupit a musím sama vlastníma rukama vybírat zeleninu, zašpinit se, nabrat si tam brambory a všechno. Já to nesnáším, jsem velmi ráda, když mě někdo obslouží. A to neustálé kontrolování trvanlivosti. Jsem přesvědčená, že ta data přelepují, že to není čerstvé. Hypermarkety jsou plné výrobků a není možné je všechny prodat. Párkrát jsem viděla, jak ve velkých obchodech děvčata přelepovala data spotřeby. Tyto obchody ve mně vzbuzují velkou nedůvěru, nikdy bych tam nekoupila maso, nikdy tam nekupuji zeleninu. To si raději zajdu na trh k „babkám“.

Takže se Vám hraje v Hypermarketu dobře. To téma je Vám, zdá se, blízké.
Já ani nevím. Představuji tam tu starší generaci, která vlastně umírá (smích). Tak to je mi blízké (smích). Generaci, která ničemu nerozumí, snaží se, ale nejde jí to.

Pavla Pinkasová a Jana Žáčková

14.5.2007 22:44:00 Redakce

TIP!