Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Dodo Gombár: Ani v osobním životě nemám rád prvoplánovost.

autor: archiv

Jak se cítíte před svou první sezónou?
Cítím se velmi zvláštně, protože je to moje první sezóna v uvozovkách – dědím ji po svém předchůdci - je připravená předcházejícím uměleckým vedením. Můj hlavní vklad spočívá v tom, že budu dělat se souborem dvě inscenace – Limonádový Joe. Druhá velká premiéra bude Goetheho Faust. Takže všechna tahle fakta u mě vzbuzují zvláštní smíšené pocity. Nejsem v neznámém prostředí, protože mám za sebou již tři práce se zlínským souborem, ovšem nyní se mi znásobila zodpovědnost. Nemohu se chovat ke svým inscenacím vlastnicky a egoisticky. Jako hostující režisér jsem měl jedinou zodpovědnost, aby dobře dopadla má inscenace. V tuto chvíli přebírám zodpovědnost za kolegy. Do toho se snažím budovat vizi další budoucnosti. Soubor jsme omladili. Je toho zkrátka moc.

Ve zlínském divadle jste inscenoval Mistra a Markétu. Jak jste si tento titul objevoval?
Všechno se vším v divadle souvisí. Bulgakov není náhoda. Mistr a Markétka je druhým dílem pomyslné trilogie. První bylo Psí srdce v Slovenském komorním divadle Martin, druhé Mistr a Markétka a třetím dílem by měl být Divadelní román. Z tohoto úhlu pohledu je to součást něčeho většího. Dovolím si říct snad i věčnějšího a pro mě osobně něčeho intimnějšího a magičtějšího. Náhoda není ani to, že jsme Mistra a Markétku realizovali ve zlínském divadle. Tento kus nepředstavuje jistý tah na bránu ani tutovku. Naopak, je to riskantní jízda jako celý Bulgakov. A jaký byl proces vzniku představení – nejdříve dlouhé úvahy o dramatizaci, dlouho se hledalo obsazení a realizační tým. Cesta byla dobrodružná a plná nečekaných překvapení a nástrah. Výsledek mi samozřejmě nepřísluší hodnotit.

Ve svých inscenacích hodně pracujete se symbolikou. Čím jsou pro vás symboly?
Jsem rád, že je čtete, že signál vysílaný z jeviště má svůj přijímač. Pro mě symbol, či taková nejednoznačnost vnímání, je úplně nejzásadnější cesta. Dopracovávám se k významu přes jinotaj, přes něco, co je zahalené, co musí podněcovat představivost a fantazii, ale tu druhou signální soustavu. Ani v osobním životě nemám rád prvoplánovost. Život je o hodně barevnější a komplikovanější. Bylo to trochu zvláštní, kdyby se všechno toto neodráželo v inscenacích. Skutečně se s herci snažím pracovat způsobem objevovaní a inspirací. Vždy mě potěší, když v souboru najdu aspoň část lidí, kdy jsou schopní na tuto řeč přistoupit.

Napadlo mě, že je to z vaší strany jistý druh indiánského písma. Prostě jen náznak, šifra.
Divadlo jako takové je o partnerství a musí existovat na nějaké úsečce minimálně dvou subjektů. Tady je důležité dokázat provokovat. To mě právě na divadle baví.

Můžete prozradit nakolik už stavíte budoucí sezónu?
Je to věc v tomto čase velmi živá. Debatujeme o tom s dramaturgy. Mám pocit, že tento region a toto divadlo konkrétně je nakloněné velkým tématům, která mají v sobě zakódovány určité prahodnoty. Je to něco, k čemu bychom se měli neustále vracet, jako velké příběhy, které se vytrácejí. Každá doba provokuje. Toto je moje ambice vystavět velká témata a tím nabídnout hercům i velké příležitosti. Nebojím se říci i velké zážitky pro diváky.

Mám pocit, že hlad po velkých příbězích je podmíněný i velikostí zdejšího jeviště.
Je to určitě povědomý impuls, s nímž se ztotožňuji. Zde je to určitě velké plátno. Mám rád určitý špinavý unerground, ale na druhé straně velké plátno vyzývá.

22.11.2006 10:34:00 Josef Meszáros

TIP!