Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Antonín Sobek: Mám pocit, že ve funkci ředitele jste jako řidič auta.

autor: Scena.cz

Mluvil jste o tom, že jste kdysi hrál fotbal. Tady v divadle ale vlastně děláte rozhodčího...
Dá se to také tak říci. Každá hra má svá pravidla a nad těmi musí někdo mít dozor. Jinak mám pocit, že ve funkci ředitele jste spíše jako řidič auta. Jako takový jste zodpovědný za to, v jakém technickém stavu je divadlo, zda funguje na základě pravidel tak, jak má. Systém řízení divadla prostě musí směšovat dvě funkce – přísnější režim a méně demokracie, ale na druhou stranu více demokracie v lidském přístupu. Jako ředitel se domnívám, že toto naplňuji. Také jsem přesvědčen, že v současné době je divadlo stmelujícím kolektivem. To je úžasná přednost. Naše divadlo je zdravé, jak říkal pan režisér Pitínský. Není zde konfliktů, i když se vždycky v umělecké práci objeví rozporuplné názory. Vždy jde o to, kdo má ten správnější názor, jak v té které věci postupovat.

Je podle vás štěstí nebo pech být divadelním ředitelem?
Mám-li být upřímný, tak nevím. Před devíti lety jsem byl požádán, abych se přihlásil do výběrového řízení na ředitele divadla. Nikdy v životě by mě to totiž nenapadlo, že bych mohl dělat ředitele divadla. Ale čtyři týdny před konkurzem jsem měl několikrát stejný sen, že stojím na jevišti divadla a hovořím k lidem - hovořím a přitom nejsem schopen hovořit. To se mi zdálo dvakrát po sobě a za tři týdny jsem byl osloven, abych dělal ředitele.
Mám rád divadlo jako celek, ale mám rád i jednotlivé lidi. Určitě jsem náročný ředitel, ale jsem rozhodně ředitel, který nikoho neuráží. Ředitel je vždycky v postavení, že nikdy se nezavděčí všem a může se o něm povídat cokoli. Domnívám se ale, že čas se ukáže, jaká byla pravda a že věci nešly řešit jinak.

Už vás někteří režiséři oslovili, abyste si zahrál?
Asi k tomu neměli odvahu. Vystoupil jsem jen na takových otevřených akcích, třeba jsem jako D´Artagnan vystoupil na náměstí při zvaní diváků do divadla. Hrát bych něco dokázal, ale myslím si, že máme dostatek špičkových umělců, takže nepotřebují, aby hrál ještě ředitel.

Když se ohlédneme za zpět za těmi devíti lety svého pobytu zde? V které fázi se nyní zlínské divadlo nachází – nahoře, dole nebo ve středu?
Když jsem nastupoval, tak zdejší prostředí neodpovídalo mým představám, jak by instituce divadla měla fungovat. Předesílám, že jsem profesí sociolog. Zabýval jsem se sociologií kultury, pracoval jsem na určitých výzkumech, které tehdy organizoval Výzkumný ústav kultury. Kromě toho jsem pracoval v oblasti kultury i ve svém volnu. Uváděl jsem vernisáže kamarádů, pracovali jsme na samizdatech, na literatuře, která neměla šanci se prosazovat veřejně. Kulturou jsem v podstatě žil. Takže jsem přišel do divadla s určitou představou. Tři měsíce jsem měl pocit, že to vzdám, ale pak jsem si řekl, že jako bojovník a sportovec to nemohu vzdát. Myslím, že dnes divadlo udělalo úžasný skok dopředu, nejen v oblasti umělecké práce, ale i po stránce technického provozu. Divadlo v průběhu deseti let dosáhlo mnoho úspěchů. Poslední růst divadla nastal příchodem uměleckého šéfa pana Plešáka. Ta práce je nesmírně náročná - umělecký šéf řídí nejen z pohledu dramaturgické práce, ale je v tom i kus všední úřednické práce. Pan profesor Plešák měl tu úžasnou výhodu, že v tomto divadle působil předtím 18 let jako šéfdramaturg. Nejenže znal divadlo, ale i divadelní veřejnost. To je velmi důležité, aby divadlo fungovalo a našlo si cestu k divákovi. Za jeho éry se soubor konsolidoval. Spolupráce s externími režiséry a ostatními tvůrci se dostala na patřičnou úroveň, což se projevilo ve výsledcích práce. 60. sezóna byla mimořádně úspěšná. Vystoupili jsme na festivalu ve Zvolenu, Hradci Králové, na festivalu Dokořán v Brně, na Grandfestival smíchu jsme získali Cena studentské poroty. Hostovali jsme i na scéně SND. Vrcholem tohoto období byl melodram Smrt Hippodamie. Byla to od nás odvaha, ale vyplatila se. Představili jsme ji v Praze a vznikl i televizní záznam.

Potřebujete získávat finanční prostředky na fungování divadla od zřizovale. Jak si stojí divadlo ve vztahu k radnici?
Za sebe mohu říct, že jednání o rozpočtu je vždycky náročné. Snažíme se, abychom obstáli. Není v silách divadla, aby prostředky, které požadujeme, zřizovatel poskytl. Dochází ke kompromisu. Nejhorší je zabezpečit mzdové prostředky, které tvoří 60 % z nákladů, i když platy v divadle nejsou vysoké. Musím říct, že se je radnice snaží pokrýt. Provoz divadla je nákladný, byť šetříme. Mnohé investiční akce vedou k šetření na provozních nákladech. To zřizovatel akceptuje. Musím vyjádřit jen díky, že jsme schopni komunikovat navzájem. Všechna čest, vztah zřizovatele k divadlu je velmi dobrý.

Na závěr osobní otázku, co vy a premiéry?
Každá premiéra je úžasným svátkem divadla a tím pádem i pro mě, protože sleduji, jak soubor pracuje. Mám radost z nasazení herců i obslužných provozů. Mám zkušenost, že každý, kdo zde hostuje, tak vždycky vzdává hold dobrému zázemí. Divadlo má 131 zaměstnanců, 75 lidí se vystřídalo i na pozicích řemeslníků. Sám jsem svého času pracoval jako manuální dělník, když přijdu do truhlárny, tak umím ocenit i tento druh práce.

21.11.2006 01:24:00 Josef Meszáros

TIP!