Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Tomáš Štern, zvukový mistr

autor: Scena.cz

Každý z ansámblu Činoherního klubu má svou zajímavou historii i současnost. Tomáš Štern byl například na konci šedesátých let členem bigbítové skupiny B Side, později Orchestrion, a dodnes ho můžete slyšet v nové kapele – třináctičlenném big bandu Hot and Sweet Orchestra, kde hrají swingovou muziku 20. let. V Činoherním klubu už sedmou sezónu pracuje jako zvukař.

Co je zajímavé na Vaší profesi?
Zajímavé je to do premiéry, protože se na zvuku podílíte tvůrčím způsobem. Jde o to, jaký je režisér, jaký je to typ inscenace. Tam máte volnou ruku. Jestliže máte nějak udělaný obraz, požadavky, co se od koho očekává, tak je možné tam přinést vlastní nápady. Premiérou veškerá tvůrčí činnost končí, a pak už se automaticky jede podle scénáře.

Máte nějaký počítačový program na ozvučení inscenace?
Počítače pro zvuk nemáme. Mám digitální zařízení – stůl, který má určitou paměť, ale nic dokonalejšího tady není.

Mívá režisér nějaké specielní požadavky?
Kolikrát se stane, že ano. Přijde s požadavkem, například, že chce saxofon a bubny. Snažím se mu vyjít vstříc, aby byl uspokojen.

Vyrábíte také nějaké zvláštní zvukové efekty?
Samozřejmě. To záleží na tom, jaký ten požadavek je. Buď ho vyrobím sám nebo mám k dispozici velký zvukový archiv, ale ten je samozřejmě soukromý. Pochází z doby, kdy jsem byl zaměstnán jako zvukař v Supraphonu.

To mě zajímá – jak jste se dostal ke zvukařině…
V roce 1968 jsem nastoupil v Supraphonu, kde jsem dělal elektrikáře, vyměňoval žárovky a vložky do gramofonů, jezdil po Čechách po Moravě v rámci údržby. V roce 1968 jsem hrál jsem s bigbítovou skupinou, která se jmenovala B Side, posléze Orchestrion, jak se musely názvy skupin počešťovat. Měl jsem kamaráda baskytaristu, který pracoval na letišti a já mu sehnal místo zvukového technika v Supraphonu. Často jsem za Petrem chodíval a ta práce jeho se mi strašně líbila. Tak jsem si říkal, proč jsem mu ji dohodit, a nedělám ji já sám… Dělal jsem pak všechno pro to, abych se k této profesi taky dostal – trvalo mi to do 1.dubna 1970. Od té doby jsem začal pracovat se zvukem - nejdřív jsem dělal techniku, takového pána pro všechno a pak už zvukaře. Supraphon byla v tomhle obrovská škola, tam se člověk musel naučit všechno, mikrofony, stříhat pásky, stříhat muziku. Nedalo se to stříhat víc než jednou, protože pak se mohl pásek hodit do koše… Pak jsem se náhodou dostal do Činoherního klubu. Nejprve mě požádal kamarád o tříměsíční výpomoc, a pak už jsem tu zůstal. A jsem tu sedmou sezónu.

8.6.2005 20:48:00 Jana Soprová

TIP!