Scéna.cz 

Dobře vychlazený Popcorn aneb

Páteční podvečer předposledního festivalového dne se bude na Malé scéně odehrávat ve znamení Popcornu, či lépe řečeno všeho, co se vám při vyslovení tohoto slova vybaví – kino, televize, fikce, masová kultura, konzum...
Přidáte-li k dané představě dva vrahy z hypermarketu, úspěšného filmového režiséra, vycházející filmovou hvězdičku, nafoukaného manažera, po majetku toužící manželku v rozvodovém řízení, předčasně vyspělou dcerušku a párek investigativních žurnalistů, dostanete recept na Popcorn, jehož „složení“ nemohl popsat nikdo jiný než Ben Elton, současný britský autor novel, filmových scénářů a také čtyř dramat, z nichž právě Popcorn byl oceněn roku 1998 prestižní cenou Laurence Oliviera a o šest let později nastudován Valérií Schulzovou (režie) a Tomášem Svobodou (dramaturgie a režijní koncepce) v ostravském Divadle Petra Bezruče.

Drama Popcorn spadá do žánru coolness dramatiky, která si zjednodušeně řečeno nebere servítky při zobrazování drsné reality soudobého světa, a to zvláště té, jejíž drsnost garantují zbraně a vulgarismy. Mnohými prvky (např. postupné umírání postřelené Brook) a zvláště závěrečnou pointou (všichni herci se sejdou živí a zdraví v kantýně, kde u piva a popcornu probírají svůj výkon) je však daný žánr posunut do vyšších sfér satirického nadhledu. Poetice celé hry odpovídá skutečnost, že se nám onoho nadhledu dostává v závěrečné scéně také prostřednictvím záběrů vysílaných v televizi, čímž jsme opět odkazováni k uvědomění si hranice mezi (televizní) realitou a („reálnou“) fikcí – hranice, jejíž ostrost je jedním z témat celé hry.
Nejaktivněji se na nastolování tohoto tématu podílejí Wayne a Scout, milenecká dvojice vrahů z hypermarketu, kteří se na jedné straně cítí být produktem kultury akčních filmů a požadují své přesvědčení zlegitimizovat prohlášením v přímém přenosu, na straně druhé však vtipně glosují např. to, že při zabíjení ve skutečnosti nehraje hudba jako ve filmu.
Ze všech výborných herců podílejících se na této inscenaci nelze jmenovitě nezmínit Vladimíra Poláka hostujícího v DPB v roli filmového tvůrce Bruce, který je ochoten převzít za své dílo Oskara, nikoli však odpovědnost (dnes ovšem převezme Polákovu roli jistě neméně výborný Daniel Zaoral), a také Jana Plouhara, rádoby drsného hypermarketového vraha Wayna, a Lucii Žáčkovou představující Waynovu partneru Scout, která i přes veškeré své zkušenosti ještě zcela nepozbyla pel dětské nevinnosti a naivity vzbuzující nejen úsměv, ale i sympatie.
Inscenace hýří režijními nápady, které podtrhují komickou linii hry, podporují svižný temporytmus představení a v neposlední řadě dovolují umně využít prostor jeviště rozdělený na dvě půle jak při výstupech „hodících“ se pouze do jedné poloviny, tak při scénách propojujících obě místa děje. Tvůrcem této funkční, zvláště v „bytě“ bohatého Bruce vhodně neokázalé scény je Jan Štěpánek. Pestrost odkazující k továrně na sny naopak zajišťují především japonská kimona z dílny Kamily Polívkové.
Ačkoli nepředpokládám, že se bude před začátkem hry podávat popcorn, jako tomu bylo svého času při jednom ostravském představení, věřím, že i tak si na Popcornu smlsnete a chuť vám nezkazí ani pár výstřelů, ani hrstka vulgarit.
Eva Kuchařová