Scéna.cz 

„Měla jsem chuť vyzkoušet si všechno,“ říká Jana Krausová

K herecké profesi „přivoněla“ Jana Krausová už v dětských filmových rolích. Při studiu střední umělecko-průmyslové školy chodila do dramatického kroužku k Jiřině Stránské. „Tam jsem se potkala například s Honzou Hartlem a Táňou Medveckou. Oni pak šli na herectví a já se věnovala malování, práce v oblasti výtvarného umění se mi zdála svobodnější,“ vzpomíná na svá studentská léta herečka Jana Krausová, která se po maturitě dostala na pražskou AVU. Tam se nejprve věnovala grafice a později malbě.
V té době už také spolupracovala s Divadlem Na okraji. Kvůli natáčení filmu musela prý dvakrát žádat o povolení přerušit studium. Na fakultě se tenkrát nesetkala s velkým pochopením: „Nebyli příliš rádi,“ přiznává herečka. „Říkali mi: Nemůžeš dělat dva umělecké směry najednou, potom se dokonale nevěnuješ své profesi. Mně to kupodivu problémy nedělalo, naopak, měla jsem velkou chuť vyzkoušet si všechno.“

Zmíněné přání – mít okruh svých činností co nejpestřejší, se Janě Krausové splnilo. Po úspěšném absolvování akademie se na volné noze věnovala, a vlastně stále ještě věnuje, divadlu, filmu a výtvarnému umění. Má keramickou dílnu a svůj domácí ateliér. Nesnaží se mezi těmito různými činnostmi „pendlovat“, ale vždy se intenzivně věnuje pouze jedné z nich, dokud není práce hotová. „Když delší dobu hraji divadlo, tak se potom těším na malování a zase naopak, když se například dlouho chystám na nějakou výstavu, tak se mi pak stýská po divadle.“
A proč se Jana Krausová jako herečka rozhodla pro volnou nohu? „Neumím si představit, že bych hrála v divadle, kde je předem určený repertoár a já do něj prostě musím vstoupit, ať chci, nebo nechci..“
Přijde-li řeč na film, jmenuje herečka osobnosti jako Karel Kachyňa či Miloslav Luter. Ještě před známým Velkým sedlem dostala příležitost v jiném seriálu. „S výborným režisérem Miloslavem Luterem jsem točila Život bez konce. V podstatě šlo o pět celovečerních filmů, děj se odehrával mezi dvěma světovými válkami. Zahrála jsem si zajímavou postavu, která v seriálu prochází vývojem od mladé dívenky až po zralou ženu poznamenanou nelehkým osudem.“
V devadesátých letech začala hrát také v agenturních představeních. První z nich byla Simonova komedie Zajatec na Páté Avenue v režii Antonína Moskalyka. Inscenace se v divadlech uváděla úctyhodných pět sezón.
Potom přišla dramatizace povídek Stenotypisté a Tygr. Šlo o kus pro dva herce, v tomto případě pro Janu Krausovou a Lukáše Vaculíka.
Nyní pod nezávislou divadelní společností Studio DVA hraje Jana ve třech inscenacích a na podzim bude mít premiéru čtvrtá. První z nich byla tragikomedie Otevřené manželství v režii Patrika Hartla. „Ze začátku jsem měla obavy, že si beru velké sousto,“ popisuje paní Jana průběh zkoušek. „V inscenaci mám dlouhé monology. Představa, že jsem delší dobu sama na jevišti, byla pro mě hrozná. Občas jsme se s Karlem Rodenem dohadovali – on je totiž velký puntičkář -, ale Patrik Hartl nás urovnával a zklidňoval….(smích)“
Se Studiem DVA, Patrikem Hartlem a s Janou Krausovou je také spojena Örkényho Kočičí hra a Ortonova černá komedie Návštěva pana Sloana. Ta měla svou premiéru 15. července v rámci přehlídky Léto hereckých osobností ve Švandově divadle.
V divadle Komedie můžeme herečku vidět ve dvou experimentálních kusech. Jde o inscenace her Wernera Schwaba Antiklimax a Lidumor aneb Má játra beze smyslu. „Werner Schwab zobrazuje sociálně nižší třídu, lidi, kteří chodí do kostela a tváří se jako spořádaná rodina, ale vztahy mezi nimi jsou dost „strašidelné“. Jak říká režisér Dušan Pařízek, je to fekální drama. Bohužel, takové poměry mezi lidmi jsou a myslím, že má smysl na ně poukázat. Na Schwabovi mě zaujal také jeho svérázný jazyk se specifickou skladbou slov, obě hry mají naštěstí dobrý překlad.“
Z povídání s paní Janou mi vyplynulo, že při svém „svobodném povolání“ si rozhodně na nudu stěžovat nemůže. Na stole před ní ležel nový scénář a zmínila se mimo jiné i o výstavě, kterou nedávno chystala. Kromě poděkování za příjemné posezení v klubu Divadla Na zábradlí, chci dodat ještě přání, aby se výtvarné i herecké počiny stále dařily, a to nejen ke spokojenosti diváků, ale především samotné Jany Krausové. Ta přijala také pozvání k inetrentovým NetHovorům na našem portále ve středu 18. srpna 2004 od 17:00 h.