Scéna.cz 

Divadlo hvězd

Už od samého vzniku bylo Divadlo na Vinohradech spojeno s hereckými hvězdami, a tuto pověst si udrželo dodnes. Nenajdeme tady snad žádného herce, který by se pravidelně neobjevoval na plátně či na obrazovce. Ty nejstarší si připomeneme z pamětnických filmů (byl mezi nimi např. Eduard Kohout, Leopolda Dostalová, Anna Sedláčková, Jaroslav Vojta, Olga Scheinpflugová, František Kovářík či Zdeněk Štěpánek). Kuriózní vztah spojoval divadlo s Františkem Smolíkem – ten se totiž jako učeň podílel na montáži lustru před otevřením divadla a netušil,že za patnáct let zazáří jako svérázný herec na jeho scéně. V letech 1942-45 zde hostovala Adina Mandlová (ke 100. výročí divadla tu uvádějí novou hru Adina, která je věnována této herečce).

Dramatické osudy se ovšem odehrávaly nejen na scéně, ale i za scénou. Anna Letenská (dnes je po ní pojmenovaná ulice za divadlem) byla spolu s manželem popravena na sklonku války za pomoc odbojářům. V 50. letech rozvlnila hladinu kauza Jiřiny Štěpničkové, pro kterou herecký soubor údajně žádal trest smrti. Závoj nejasností kolem této kauzy zřejmě nebude nikdy zcela odhalen, ale podle historických záznamů ani svědectví současníků žádný dokument, který by to dokazoval, neexistuje.
I v poválečných letech byli do Divadla Na Vinohradech angažováni nevýraznější čeští herci. Z nejstarších pamětníků donedávna hráli či dosud hrají např. Antonie Hegerliková (byla členkou divadla od roku 1946), Otakar Brousek (od 1959) či Gabriela Vránová (od r 1962), Jiřina Bohdalová (od r.1967).

Ani po roce 1989 se divadlo nevyhnulo pozornosti mimoumělecké. Od roku 1979 byla členkou souboru Dagmar Veškrnová, která se s divadlem rozloučila v roli Královny Kristiny už jako manželka tehdejšího prezidenta Václava Havla. V minulé sezóně se vrátila na zdejší scénu a v této sezóně ji tu čekají další dvě role – v Čechovově Višňovém sadu a Havlově Odcházení.

Dlužno podotknout, že to byly a jsou nejen hvězdy, ale skutečně dobří všestranní herci. O tom mluvila Jiřina Jirásková, když vzpomínala na svůj nástup do ředitelské funkce:„Teprve dodatečně mi došlo že jsem si tou ředitelskou funkcí po všech těch letech půstu uzavřela cestu k herectví, protože jako ředitelka jsem si samozřejmě nemohla přidělovat role. Měla jsem ovšem jednu obrovskou výhodu: žádný z mých předchůdců se nedopustil takového zločinu, aby do vinohradského divadla přijímal slabé herce... Ale mě vždycky nejvíc šlo o to, aby do souboru přicházeli nejen dobří herci, ale také slušní lidé...“