Scéna.cz 

V dílnách

Na konci vinohradské Korunní ulice jsou dílny divadla. Bývala tu kdysi tržnice (dodnes se zachoval ojedinělý půdorys a originální dřevěné zdobení původní budovy), která dnes slouží jako sklad. Před těmi sto lety zde býval také zájezdní hostinec. Když tu později vznikly dílny vinohradského divadla, vozily se odtud každodenně kulisy koňským povozem. Dnes se rytmus přivážení a odvážení kulis nezměnil, změnil se pouze dopravní prostředek...
Tomu království vládne paní Eva Adamovská, řemeslníků je tady pár. A tak procházíme nejprve hlavní budovou , kde je kancelář vedoucí (ukáže nám scénické návrhy, kterých tu má plno. Výtvarníci sice leccos vymyslí, ale ne každý je schopen návrh technicky rozpracovat. To je právě úkol paní Adamovské. Aby bylo možno mnohdy obrovské kusy kulis sestavit či omalovat, je třeba velký prostor – a tak „z galerie“ sledujeme prostor malírny, a s ní související kašérny (kašírovat nejrůznější součásti kulis tak, aby vypadaly příslušně „zašle“) je docela umění.

Poté sejdeme do přízemí, kde to zavoní – vstupujeme totiž do truhlárny. Vůně dřeva a množství desek nejrůznějších velikostí, ale také unikátní pásové pila a množství menších pilek – v tomto prostoru luští hádanku, jak vyrobit kulisy tak , aby vyhovovaly celkové koncepci scény. A není to vždy práce vděčná – jak líčí jeden ze zdejších pracovníků: „Když byli jednou známí na představení v vinohradském divadle, říkali –a co jste tam vlastně dělali? Vždyť tam není nic vidět...“ a přece bez výztuží, schodišť ad. By scéna vůbec nefungovala. Herci by stručně řečeno neměli po čem chodit. A za truhlárnou je ráj pro „kluky“ – strojovna. Přes ní se tahají polotovary kulis z truhlárny nahoru do malírny, kde se barví. V další budově, která byla kdysi hospodou a skladem na uhlí, je zámečnická dílna. I tady se setkáme se starobyle vyhlížejícími stroji. Nejstarší je prý soustruh z roku 1963. Vedle řemeslníků v dílnách je tu zaměstnána parta těch, kteří mají za úkol manipulovat s těžkými kulisami. Přezdívá se jim „vorvani“, to znamená, že jsou vorvaní z tahání kulis, a někdy taky trošku něco „vorvou.“ Ale , jak se přesvědčíme, ve skladišti umístěném v bývalé tržnici, není to tak zlé. V jednotlivých kójích jsou tu uloženy součásti dekorace k jednotlivým inscenacím.
I když byly staženy z repertoáru, nelikvidují se hned, mohou se hodit pro nějakou další inscenaci. Kromě konkrétních dekorací k inscenaci je tu také jakýsi depozitář použitelných scénických prvků, především různých praktikáblů. Kromě toho je tu např. také obrovský lustr, který čeká na rekonstrukci. Na tu ale nejsou peníze- jedině v případě, že by se hodil do konkrétní nové inscenace tak by se našly. Zatím ale čeká.