Scéna.cz 

Repertoár za sto let - co se tady hrálo?

Těžko můžeme vyjmenovat všechny premiéry, které se ve stoletém Divadle Na Vinohradech odehrály. Z počátku repertoár okupovaly líbivé tituly, mnohdy nenáročné komedie a zpěvohry (fungoval tu současně činoherní a operetní soubor).
Tu pravou uměleckou prestiž začal vinohradskému divadlu budovat svérázný Karel Hugo Hilar. „Začátky Hilarovy na Vinohradech byly opravdu krušné. K umělecké práci nebyl zpočátku vůbec připuštěn,“ napsal Frank Tetauer po jeho smrti. Jeho první zdejší hrou byl v roce 1911 Pavouk Hermanna Bahra. Za deset let režíroval Hilar na jevišti Vinohradského divadla na 40 inscenací, ale jen deset z nich podle něj splňovalo jeho umělecké nároky. Nebyly to jen činoherní tituly (Moliérův Jiří Dandin a Don Juan, Gideův Král Kandaul, Sternheimův Měšťák Schippel a Snob, Shakepearovy Paničky windsorské a Antonius a Kleopatra, Kleistova Penthesilea, Dykův Veliký Mág, Strindbergův Tanec smrti) ale také opery (Prodaná nevěsta, Hubička, Kouzelná flétna). Jeho poslední režií na vinohradském jevišti byl Šrámkův Hagenbeck. Po něm zanechal stopu ve vinohradském souboru Jaroslav Kvapil, který narozdíl od Hilarovy expresionistické éry prosazoval především psychologický realismus a impresionismus. Jako první titul zvolil klasiku – Emigranta Alois Jiráska a k tomu autorovi se vrátil v Lucerně. Velkou pozornost věnoval Kvapil stejně jako předtím v Národním divadle Shakespearovi a původním hrám. Ze shakespearovského repertoáru začínal Troilem a Kressidou, poté následovaly hry Othella, Večer tříkrálový, Cymbelín, Sen noci svatojánské, Zimní pohádka, Kupec benátský, Julius Caesar a Hamlet. Z českých her to byly např. Šrámkův Měsíc nad řekou, Langrova Periférie či Tylův Strakonický dudák. Do slavné trojky patřil následník také Kvapilův následník /od 1928/ režisér Jan Bor. Funkci uměleckého šéfa vykonával v letech 1930 - 1936. Z jeho tvorby prosluly především inscenace dramat F.M. Dostojevského.

Mezi dvěma válkami, kdy byl krátce dramaturgem a režisérem Městského divadla Karel Čapek, se tu hrály hry obou bratrů Čapků – např. Loupežník, Věc Makropulos, RUR či Země mnoha jmen od Josefa Čapka. Druhým oblíbeným soudobým autorem té doby byl František Langer (působil tu také jako dramaturg) – hrály se zde hry Grand Hotel Nevada, Obrácení Ferdyše Pištory či Periférie.
V poválečné historii zanechal krátkou stopu v historii Vinohrad Jiří Frejka, který se soustředil na inscenace klasických textů (např.Molierův Zdravý nemocný, Shakespearovy hry Sen noci svatojánské či Macbeth, Shawovy hry Svatá Jana či Domy pana Sartoria).
Dobou temna můžeme nazvat období, kdy se vinohradské divadlo stalo součástí armády. A zahltily je tituly jako Obrněný vlak, Vítězové, Dukla, Přísaha.
Teprve v 60. letech se vrátil do divadla !normální repertoár). Za šéfování dramaturga a režiséra Luboše Pistoria bylo během pěti sezon uvedeno čtrnáct původních her českých autorů (I. Klíma, L. Aškenazy, P. Kohout, M. Stehlík, J. Dietl, J. Šotola).
Po Pistoriově rezignaci na funkci ředitele stanul v čele divadla dr. František Pavlíček, kterému se podařilo vymanit vinohradskou scénu ze sféry ministerstva národní obrany a přejmenovat ji na Divadlo na Vinohradech. Pokračovalo uvádění původních českých her, ale také zajímavých titulů ze světového repertoáru (Williams, Pirandello, Shaw).
Normalizace znovu utnula rozlet divadla, nicméně i v 70. – 80. letech se tu některé odehrály legendární inscenace – jako Král krysa, Komu zvoní hrana, Car Fjodor, A´t žije královna! Z původních autorů zasáhl do tehdejší historie Vinohrad Oldřich Daněk či Jiří Hubač (Dům na nebesích, Generálka).
Koncem 80. let, kdy se společenská atmosféra uvolňovala, se na repertoáru divadla objevovaly „odvážné“ tituly jako Urmefisto Jana Vedrala, Topolovy Hlasy ptáků, Bulgakovův Mistr a Markétka či dramatizace Ajtmatovova Dne delšího než století.
V 90. letech se na Vinohrady vrátili někteří autoři minulosti – P. Kohout (Král Colas, Ubohý vrah), Jiří Hubač (Hostina u Petronia). Z výrazných titulů 90. let dále připomeňme alespoň drama Jakobowski a plukovník či legendární Feydeuova komedie Brouk v hlavě (hraje se od roku 1996 dosud).