Scéna.cz 

Cyrano odhodí svůj širák naposledy na hradeckém festivalu

Milan Lasica není v Hradci Králové žádným nováčkem. Každá inscenace v níž vystupoval, ať již sám či se svým dlouholetým kolegou Jůliem Satinským, nebo se pod ní skvělo jeho jméno coby režiséra, sklidila tady „u Klicperů“ bouřlivý, a nutno podotknout též oprávněný, aplauz.

Cyrana hrajete již řadu let, za vámi je více jak dvě stě reprýz. Náhle před sebou máte derniéru. Není na ni ještě příliš brzy?
Víte co, …? Všechno musí jednou skončit. My jsme to představení hráli více než deset let, tak už je nejvyšší čas stáhnout oponu a uvolnit ona bájná prkna inscenacím novým. Na druhou stranu je pravda, že ku příkladu se Satinským jsme měli jednu věc, kterou jsme uváděli s nesmírnou chutí až do konce naší společné kariéry a počet jejích repríz se určitě blížil pěti stům.

Každé loučení bývá smutné a těžké, a tak si herci zlepšují náladu nejrůznějšími žertíky. Krom toho, Cyrana jste v Hradci již jednou hráli. Je tedy možné, že diváci budou svědky nějakých novinek?
Po ničem takovém netoužím. Tato inscenace měla na Slovensku svoji derniéru nedávno a myslím, že proběhla naprosto důstojně. Stejně tak se chceme rozloučit i s Českou republikou. Velice si vážíme toho, že nás organizátoři hradeckého festivalu s tímto kusem opět pozvali a tuto možnost nám dali. Abychom se mi sami bavili na scéně a diváci nevěděli, o co přesně jde, to rozhodně není náš styl. Myslím, že není nad větší zážitek, než-li vydařené představení.

Jak vy sám vnímáte divadelní festival v Hradci Králové?
Jak již jsem říkal. Několikrát jsme zde hráli a myslím si, že na festivalu je skvělá atmosféra. Bohužel, jak už to tak bývá, nikdy jsme neviděli jiná představení. Člověk vždy odehraje to svoje, a „alou“ domů. Takový však je již úděl všech, kteří se rozhodnou pro aktivní festivalovou účast.

Stíháte tedy vůbec sledovat co se děje po českých a slovenských scénách?
(Lehce provinilý úsměv) Moc se omlouvám, ale do divadla chodím už jen tehdy, když mě tam zavede pracovní povinnost. Příležitost něco zhlédnout jen tak, v pozici obyčejného diváka se mi naskýtá již jen ojediněle.

Přesto. Kterou hru byste doporučil?
Velmi dobré je představení od dánské autorky Verdelinové v divadle Astorka Korzo. Shodou okolností jsem to režíroval, tudíž jsem to viděl a mohu to vřele doporučit.

Váš čas, jak vidno je velice drahý. Nelze s ním plýtvat. Mnohokrát děkuji za rozhovor a u dnešního Cyrana přeji: „Zlomte vaz!“