Scéna.cz 

Literární tipy ČT na 27.týden

Obsluhovala jsem Karla Čapka (Vysílání: 01.07., 20.00 hod., ČT2)
Alžběta Motlová, rozená Venhodová, byla služebnou v domácnosti Karla Čapka. Byla to ona, která pomáhala Čapkovi při fotografování Dášeňky tím, že ji honila po zahradě; byla to ona, která prostírala všem výjimečným návštěvám jako prezidentu Masarykovi nebo jeho synu Janovi. Měla svého zaměstnavatele velmi ráda a prožívala s ním všechny krásné i kritické chvíle, které život přinesl. Vzpomínky ženy natočila Helena Třeštíková, režisérka posedlá fenoménem uplývajícího času.

Čtenářský deník... Petr Král: Zpráva o místech (Vysílání: 04.07., 17.15 hod., ČT2)
Klíčová próza „Zpráva o místech“ básníka, prozaika, esejisty, překladatele a editora Petra Krále (*1941) vznikla z autorovy dlouholeté posedlosti „magií jistých - byť zdánlivě všedních míst“, z potřeby zkoumat tajemství jejich přitažlivosti a hledat za ním formuli, v níž jako by spočíval klíč ke světu vůbec. Cesta, kterou text značí, je zároveň jedním z možných shrnutí Králova životního a duchovního příběhu. Jeden z recenzentů kriticky i čtenářsky velmi úspěšného francouzského vydání knihy o ní napsal: „Zpráva o místech je právě tak dlouhá báseň jako, předpokoj románu… skvostný text o těkavé důvěrnosti všedních míst, který se čte, jako se poslouchá saxofon Lestera Younga.“ Čtenářem ve světě prózy Petra Krále bude guru českého filmového dokumentu Karel Vachek. Režie Jan Gogola ml.

Filmové návraty: Jana Eyrová (Vysílání: 05.07., 16.55 hod., ČT2)
Viktoriánský román Charlotte Bronteové Jana Eyrová (1847) patří k oblíbeným knížkám mnoha generací paní a dívek a také k nejčastěji adaptovaným literárním látkám. Existuje nejméně dvacet filmových a televizních přepisů. V našich kinech se v roce 1973 objevil britský film Jana Eyrová (1970) se Susannah Yorkovou a Georgem C. Scottem, ale mnohem populárnější v té době byla čtyřdílná inscenace Československé televize (1972), v níž hlavní role ztělesnili Marta Vančurová a Jan Kačer. Asi poslední verzí, která se u nás hrála (byť jen na videu), je Zeffirelliho adaptace z roku 1995 s Charlotte Gainsbourgovou a Williamem Hurtem. Jedna z nejznámějších (a také nejlepších) verzí vznikla v Hollywoodu v roce 1944, tedy v době jeho největší slávy. Pro studio 20th Century Fox byl snímek jedním ze stěžejních titulů roku s tehdy poměrně vysokým rozpočtem 1,7 mil. dolarů. Režií byl pověřen anglický tvůrce Robert Stevenson, který se do Hollywoodu dostal díky producentu Davidu O. Selznickovi a který se později prosadil jako režisér populárních disneyovských snímků (např. Roztržitý profesor a zejména Mary Poppins). Scénář filmu vycházel z rozhlasové adaptace Orsona Wellese, proto je pod ním kromě známého spisovatele Aldouse Huxleye podepsán také divadelní producent John Houseman, který s Wellesem úzce spolupracoval. Orson Welles měl na konečnou podobu díla větší vliv než jako pouhý hlavní představitel, ale nabízený kredit producenta údajně odmítl. Jeho partnerkou ve filmu byla Joan Fontaineová, jež se na začátku 40. let ocitla na vrcholku popularity díky úlohám ohrožených novomanželek ve dvou Hitchcockových snímcích, v Mrtvé a živé podle románu Daphne du Maurier a v obdobném psychologickém dramatu Podezření, za něž dostala Oscara. Za zmínku ještě stojí hudební doprovod pozdějšího Hitchcockova spolupracovníka Bernarda Herrmanna a herecká účast malé Elizabeth Taylorové v úloze Janiny kamarádky v sirotčinci.