Scéna.cz 

Adolf Sýkora: Z mého života s Janáčkovým kvartetem

Už dávno jsem se nepobavil a nepoučil tak, jako při četbě této knihy. Ukázka úvodu: Je neděle 24. září 2006. Před chvílí jsem vypnul vysavač. Nedivte se! Jako důchodce mám právo pracovat i v neděli nebo třebas jenom v neděli a dnes se mi právě zachtělo luxovat… Proto jsem vypnul vysavač, zapnul počítač a napsal prvních pár vět. Skočil jsem do vody a teď už musím plavat.

To je introdukce na čapkovsko-hurníkovské úrovni, leč jazykově zcela svébytná! Adolf Sýkora líčí svůj život v Janáčkově kvartetu s humorem i věcně, barvitě a bez sentimentality. Dozvíte se od něj všechno: jak se do kvarteta včlenil, co pro jeho členy znamenal dvojitý úvazek, co obnášela kvartetní spolupráce vzhledem k okolí, proč se rozhodli hrát zpaměti, o Jiřím Trávníčkovi – tyto stránky jsou velmi dojemné, dýchá z nich láska a obdiv k zesnulému primáriovi – jak to bylo s obměnami obsazení, samozřejmě cestovní zážitky včetně autentického svědectví o kontrastech dvou tehdejších společenských řádů, veselé historky z natáčení, rodinné „snímky“ všech zúčastněných a plynutí doby.

Kde jinde bychom například našli takto zhuštěný a výstižný popis sametové proměny:
Svoboda podnikání prožívala svoje jaro a kapitalistické pupence rašily na těle státu bez ochrany legislativní hygieny. Hranice se staly propustnými, setřásly trní drátů a otevřely se přívalu asijského pokoutního kapitálu s lákavou nabídkou „šuntu“ pod vlajkou světových značek. Místo strážců se samopaly nabízeli cizincům vstup do kapitalistické pohádky sádroví trpaslíci. Reklama vstala z mrtvých, naučila se lhát v mnoha řečech a její sex-appeal se zdigitalizoval. Byrokracie, jejíž slibovaná mrtvice byla jen reklamním sloganem režimu, předala dřinu strojům a má více času na tvůrčí činnost – výrobu nových formulářů.

Ale takové politické komentáře jsou řídké. Celkově panuje v knížce muzikantská pohoda, láska ke kvartetu a snaha poučit čtenáře o kvartetním životě nenásilnou formou. V závěru autor popisuje personální obměny Janáčkova kvarteta, po nichž soubor začíná stále znovu navazovat zpřetrhané nitě. Fénixové!

Faktická stránka je úctyhodná, archivní paměť selhává jen zřídka (při stěhování z Besedního domu se ztratila pečlivě vedená kronika ) – a jazykový labužník bude mít i požitek z češtinářských veletočů na úrovni špiček našich mistrů pera.

Čtení nejen do dopravního prostředku – úplně zapomenete na okolí a často se budete smát nahlas. Hluboký obdiv, Ádo, a ještě hodně dlouho takovou svěžest duše i těla!

Adolf Sýkora: Z mého života v Janáčkově kvartetu. Knižnice Opus musicum, svazek XIX, Opus musicum 2007, 328 stran, ISBN 80-903211-4-3. Zdroj Hudební rozhledy 12/ 2008 - Ivan Štraus.