Scéna.cz 

REVOLVER REVUE č. 69/2007

Zvláštní příloha posledního letošního čísla RR obsahuje anketu RR Událost sezóny 2006/2007, které se účastnily desítky umělců, kritiků, překladatelů, teoretiků a publicistů.
Vlastní RR č. 69/2007 přináší mimo jiné dva větší tematické celky: první je věnován Andreji Stankovičovi, druhý Isaaku Babelovi. Stankovičovy nedokončené vzpomínky se jmenují Co zbylo v paměti: „Mám horoskop mrtvého Blížence a živého Raka. Sestavil mi jej pražský rabín Karol Sidon a okomentoval ho svým typickým uchichtnutím: ,Nikolaji, ty máš ještě hezčí horoskop než Ježíš Kristus, hi, hi, hi!‘“ Stankovičovo básnické, kritické a společenské působení oživuje rozhovor, který s jeho ženou Olgou vedly Olga Havlová a Jarmila Bělíková. V textu Viktora Karlíka se vzpomínky na zesnulého Stankoviče stávají východiskem k úvahám o vztahu naší společnosti k výjimečné kritické osobnosti, která mnohokrát osvědčila myšlenkovou a mravní integritu: „Nebál se svobodně myslet a veřejně se zastat druhých. Toto jeho ‚sviňáctví‘ mu ještě dlouho nebude odpuštěno.“

Bettina Kaibach ve studii o hře Isaaka Babela Marija, jejíž část otiskujeme v překladu Jana Zábrany, dokládá, že toto málo známé drama, na první pohled odsuzující reprezentanty „starého světa“ a přitakávající společenské proměně, můžeme právem číst jako kritiku slepých mechanismů revoluční moci i jako autorovu „temnou předpověď vlastního osudu“.
Zakladatel americké „nové kritiky“ John Crowe Ransom si před sedmdesáti lety uvědomil, že na „katedrách anglistiky dochází stejně jako v kterékoli jiné fungující firmě k tomu, že vlastnický nárok přechází na určité lidi,“ kteří „disponují pracně vydobytými doktoráty a historickými publikacemi. Přirozeně a docela spontánně se tudíž mají k tomu, aby udržovali systém, v němž jim náleží moc a sláva.“ Znepokojivě aktuální Ransomovu esej přeložil Petr Onufer.
Osobitou modelací vypravěče se vyznačují nové prózy Jaroslava Formánka a Roberta Krumphanzla. „Šestatřicetiletý Josef Bolf je jedním z nejvýraznějších autorů generace narozené v sedmdesátých letech“, píše Petr Vaňous na úvod výběru z Bolfových maleb. Inta Ruka z Lotyšska je další z fotografů a fotografek, jejichž práce zaujaly Viktora Koláře: „Veškerá její pozornost patří lidem před kamerou“. „Kolem obrazu není takový humbuk“, soudí Ľubomíra Kmeťová-Portelová a RR představuje její malby a kresby s tématem Dveře a další dveře.
V druhém dílu cyklu Dokumentaristé se Adam Gebert zaměřil na práci Martina Marečka. Pokračují též rubriky Ateliéry (tentokrát v prostorách, kde vznikají obrazy Jana Merty) a Typografický zápisník Františka Štorma (tentokrát s novým písmem Anselm). Mechanický cirkus Dagmar Urbánkové se zrodil v norském Bergenu, ukázky z práce Ateliéru ilustrace a grafiky na pražské VŠUP připravila Helena Šantavá. Couleur otevírá analýza na téma Kvalitní česká literatura a státní dotace. Na dalších barevných stránkách najdete texty o dramatice René Levínského, výstavách Neo Raucha, Veroniky Richterové a Michala Cihláře, sborníku James Bond a major Zeman, postupující normalizaci v současné české TV a mnohém dalším.