Scéna.cz 

Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu

V edici Čas/akce/prostor je novinkou nakladatelství Větrné mlýny studie Barbory Schnelle Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu. Kniha je opatřena rozsáhlou biografickou kapitolou představující šíři literárního záběru Jelinek, jejím těžištěm je však hloubková analýza pěti vybraných divadelních her.
Rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek (1946) patří k předním současným autorům (a autorkám), je nositelkou řady literárních a divadelních cen (Nobelova cena za literaturu 2004, Cena Georga Büchnera 1998 aj.) a její dílo je považováno za jeden z nejvýznamnějších soudobých příspěvků na poli jazykově experimentální a společensko-politicky angažované literatury. Vedle rozsáhlého románového díla — např. Milovnice (1975), Vyděděnci (1980), Pianistka (1983), Slast (1989), Děti mrtvých (1995), Chtíč (2005) — je rovněž autorkou řady divadelních her. V počáteční fázi dramatické tvorby — zejména ve hrách Co se stalo poté, když Nora opustila svého manžela aneb Opory společností (prem. 1979), Klára S. (1982), Nemoc aneb Moderní ženy (1987) — vystupuje do popředí feministické téma nerovnoprávného postavení žen v současné společnosti. V dalších hrách tematizuje Jelinek nedostatečné vyrovnání se s dědictvím (zejména nacistické) minulosti své země (Totenauberg, 1992) a jeho důsledky pro současnost (V Alpách, 2002, Dílo, 2003), jejichž dokladem jsou zejména xenofobní nálady ve společnosti (např. Berla, hůl a tyčka, 1995). Ve svých nejnovějších divadelních hrách reaguje Jelinek na aktuální události války v Iráku a píše své hry jako přímou kritickou reakci na americký pokus militantního šíření „západní demokracie“, který jde ruku v ruce s hospodářskými zájmy (Bambiland, 2003, Babylon, 2005). Literární dílo Elfriede Jelinek bylo přeloženo do mnoha světových jazyků a její divadelní hry nacházejí vedle německy mluvících scén i stále větší uplatnění v zahraničí.

Kniha Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu se zabývá zejména divadelními hrami této spisovatelky. Je však opatřena rozsáhlou biografickou kapitolou představující celou šíři literárního záběru Jelinek, od prvních básnických pokusů až po nejnovější romány nebo operní libreta. Pevné zakořenění díla Jelinek v dobových feministických debatách reflektuje kapitola o specifičnosti ženského pohledu v souvislosti s literární tvorbou a přístupem ke kreativní práci vůbec. Těžištěm práce je pak hloubková analýza pěti vybraných divadelních her — Klára S., Nemoc aneb Moderní ženy, Totenauberg, Berla, hůl a tyčka a on není jako on. Na základě těchto analýz při zohlednění divadelně-programových textů Jelinek jsou pak formulovány všeobecné znaky pojetí „divadla proti divadlu“ ve tvorbě Jelinek, tedy divadla stavějícího se proti divadelním konvencím a směřujícího k „divadlu svědomí“, apelujícího na rozdíl od revolučně pojatého tradičního politického divadla na privátní svědomí každého jednotlivce.