Scéna.cz 

Ludvík Aškenazy zemřel před dvaceti lety

„Aškenazy je básník drobného lidského citu, malinkých chvilek, které přes svou zdánlivou nicotnost se řadí jedna k druhé... Je básník, který nepotřebuje mnoha slov. Často se mi zdá, že chytil v letu mušku, otevřel dlaň a řekl, tu je. A hle byla to zlatá muška podivné, neznámé krásy...“ tato charakteristika autora, kterou plně podepisuju, se mi spojuje s vlastními zážitky ze setkání s jeho dílem. Nejprve je tu vzpomínka na malou černou knížku plnou fotografií, ke kterým autor napsal verše (Černá bedýnka 1960). Pak to byl milovaný Pitrýsek z kouzelné knížky Putování za švestkovou vůní, kdy hlavnímu hrdinovi a ostatním postavičkám dala podobu Helena Zmatlíková. A pak tu byly další knížky – obyčejné, a přitom velice působivé, pohled na svět s dětsky naivním pohledem a současně nadčasovým pohledem na filozofii lidského bytí.

Ludvík Aškenazy, český prozaik, dramatik, reportér a scenárista pocházel z židovského prostředí, které ovlivnilo jeho tvorbu. Narodil se 24. února 1921 v Českém Těšíně, po maturitě (1939), studoval v Polsku ve Lvově slovanskou filologii. Za války působil v československém zahraničním vojsku v SSSR. Po roce 1945 působil do začátku padesátých let v pražském rozhlase. Později spisovatel na volné noze. Roku 1968 emigroval do Německa, dál spisovatel na volné noze, po nějaké době obchází nutný překlad z češtiny a začíná psát německy. Až do roku 1976 žil v Mnichově. Zemřel 18. března 1986 v Itálii v Bolzánu, kde se roku 1976 usadil i se svou ženou, Leonii Mannovou-Aškenazy, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna.
Jeho první publikované knihy byly především reportáže odpovídající dobovým schématům (Německé jaro, 1950; Všude jsem potkal lidi, 1955). Od těch se odpoutal knížkou humorných mikropovídek Dětské etudy (1955), po nichž následoval Ukradený měsíc (1956), obsahující dva pohádkové příběhy. Tyto drobné prózy se svou fantazijní hravostí značně lišily od tehdejší zpolitizované literatury a není divu, že autorovi získaly nemalou popularitu. Pro jeho dílo, ať již jde o povídky Milenci z bedny (1959), Psí život (1959) či poetické texty pod fotografie Černá bedýnka (1960) nebo četné rozhlasové hry, je příznačný čapkovský soucit a sympatie k malému, obyčejnému člověku. Pohádkové motivy, fabulační nadání a lyrická atmosféra jsou charakteristické i pro Aškenazyho román o trpaslíkovi Pitrýskovi a jeho putování světem: Putování za švestkovou vůní (1959). Pro děti napsal i půvabný Cestopis s jezevčíkem, který měl vyjít v roce 1969, ale protože Aškenazy emigroval, byl celý náklad dán do stoupy. V 60. letech se Aškenazy věnoval především rozhlasovým hrám, ale úspěch měl i s dramatem Host (1960), v němž se střetl bývalý vězeň koncentračního tábora s cynickým neofašistou. Další jeho dramatické práce jsou C.k. státní ženich ( 1963), Andělka (1968) a Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (která se dočkala v 90. letech televizního zpracování. Je třeba zmínit i jeho práci scenáristickou – Tam na konečné, Noční host, Májové hvězdy nebo Křik, stejně jako rozhlasovou - Bylo to na váš účet, Piškot, Anamnéze).
Jeho pozdější literární tvorba v emigraci (zprvu psaná ještě česky,posléze pak německy) byla z velké části literaturou dětskou. Za sbírku pohádek Wo die Fuechse Blockfloete spielen získal Německou státní cenu za dětskou literaturu. Další úspěch zaznamenaly i knížky Wo die goldene Schildkroete tanzt a Du bist einmalig. Mimo řady pohádek psaných pro rozhlas (převážně Bayerische Rundfunk), napsal v Německu mnoho rozhlasových her, které většinou i sám inscenoval, a mnoho televizních a filmových scénářů - převážně pro ZDF, také BR. Dětské knížky vzniklé v emigraci vyšly v řadech překladů do dalších jazyků, rozhlasové hry se dočkávaly uvedení ve Velké Britanii, Kanadě a Skandinávii Přestože se tato jeho emigrační díla stala poměrně populární, do německé literatury nijak výrazně nezasáhl.