zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Reduta. Divadlo na horním náměstí

Reduta. Divadlo na horním náměstí

autor: archiv   

PhDr. Eugenie Dufková, muzikoložka, divadelní vědkyně, redaktorka, lexikografka, dramaturgyně baletu bývalého Státního divadla v Brně, archivářka, nás ze své pracovní žně obohatila nyní spisem, který je věnován nejstarší divadelní budově v Brně, spjaté (jako „Taverna“) např. s jedenáctiletým Mozartem, který se tu představil jako hvězdný klavírní virtuos 30. 12. 1767.
Sborník Eugenie Dufkové přináší přehršel studií a článků k historii tohoto brněnského divadla. Autorka se obklopila se znalci divadelnictví i dějin divadla a dějin opery, ale i těmi, kdož horují pro dějiny města Brna, pro archeologii, kdož se podíleli na nové rekonstrukci. Tak vzniklo dílo, které zevrubně přibližuje a osvětluje dějiny Taverny (Reduty): Milena Flodrová otevírá spis historickým prologem o Brně, Margita Havlíčková se zamýšlí nad historií divadla na Zeleném trhu v 18. století. Poznatky Jana Trojana nás seznamují s časem italské opery (podnikatelé a impresáriové – např. Mingotti, Filippo Neri del Fantasia, Alessandro Manfredi, ale i Petrioli, Ferrari i Crosa – provozují hlavně díla italská, mezi nimiž vynikají opery Galuppiho, Porpory, Sarriho nebo Vivaldiho), ale i s léty pozdějšími, kdy vítězil německý singspiel nad italskou operou seria, semiseria a buffa. Marie Terezie zrušila (1741) italskou operu ve Vídni; Brno se podrobilo tereziánskému rozhodnutí, němčina vytlačila italštinu. Taverna však stále spoluvytvářela mj. i architektonický obraz města. I v letech po světové válce tomu tak bylo. A tak spolu výtečně korespondují studie Josefa Němce a Vojena Drlíka, který si hlouběji všímá metamorfóz dramaturgických, ansámblových, národnostních i politických až doby poměrně nedávné. U Bořivoje Srby se pak dočítáme, že v l9. století, po napoleonských válkách, spolupracovali s německým vedením Taverny i příslušníci rodu italských Sacchettiů, neboť spoluvytvářeli jevištně-výtvarné a dekorační kompozice brněnské scény.

Znalec sémiotiky a sémiologie, působící dlouhá léta ve svazku Divadla Reduta, totiž Ivo Osolsobě, inklinuje k úvaze o divadle plném paradoxů k problematice muzikálu, který nalezl půdu i v Redutě, zatímco dvojice Marka Pešky a Dany Zapletalové nás seznamuje s archeologickými nálezy v prostoru našeho divadla (uskutečňovaly se v roce 2003). Reduta skrývá pozůstatky gotických domů, „Taverna“ se objevuje i v 17. století, kdy 1645 bylo Brno obléháno Švédy. Archeologický článek anticipuje závěrečnou stať obou Petrů, Valenty a Kvíčaly, a Miroslava Meleny; dovídáme se v ní vše podstatné o průběhu novodobé nejnovější rekonstrukce Reduty. Vše souzní se vstupním slovem paní doktorky Dufkové, v němž připomíná, že minulost Reduty nyní není mrtvá. „Chodíce kolem barokního Parnasu (tj. sousoší Johanna Bernharda Fischera z Erlachu na Zeleném trhu, pozn. R. P.), vnímáme i symboliku tohoto díla, odrážející velkou dobu baroka, a Redutu, provždy již v historii zapsanou jako národní divadlo brněnské“ (s. 13). My pak blahopřejeme, že k poznání dějů kolem Reduty přispívá i nové dílo, o němž jsme tu podali zprávu.
Eugenie Dufková: Reduta. Divadlo na Horním náměstí, vydavatel Bedřich Maleček – BM Typo, Brno 2005, 207 stran, četné obrazové přílohy, kresby.

Rudolf Pečman

28.2.2006 23:02:10 Redakce | rubrika - Novinky...