Scéna.cz 

Červenkovy povídky s hlasem Jana Třísky

Kratšími povídkami Jardy Červenky v podobě zvukové knihy obohatilo vydavatelství AudioStory české pulty. Na dvou zvukových nosičích s názvem Nejlepší čas života a jiné povídky propůjčil hlas prozaickým textům anglicky píšícího Čechoameričana Jan Tříska, herec s českou i americkou profesní zkušeností. Jeho interpretaci zřídka, ale zato výstižně doplňuje pár emotivně s příběhem souznějících hudebních motivů.
Dramaturg audioknihy vybral čtyři různé povídky s nejrůznější tématikou a typy postav. Pro všechny je však společná silně zaujatá vypravěčská linie. Vypravěč nás seznamuje s prostředím tak zasvěceně, že není pochyb o jeho znalosti prostoru i způsobu života, které líčí. Nejoriginálnější je spojení úvahových postupů s dramatičností situace.

To je dobře patrné například v povídce Utonulá ve Staryku. Próza s nostalgicky bolestivým motivem vzpomínky na ztracenou lásku připomíná přesné a přitom tajemné vykreslení podobných pocitů a myšlenek takovými mistry slova, jakými byli Čechov nebo Bunin. Na první pohled se nic zvláštního neděje, ale to, co vyplývá z rozhovorů Ukrajince Borodičky a hlavního hrdiny je nanejvýš dramatické. Mladý muž, který vyslechne příběh svého přítele o jeho první lásce, jede do Kyjeva a zde pro něj pořídí snímek slepého ramene Dněpru, kde se Borodička scházel se svou milou. Posedí u vody s moudrým rybářem a vyslechne srdečné vyprávění člověka, jehož duší je řeka, a který kdysi právě z řeky vynesl mrtvé tělo přítelovy dívky.
V ichformě je také napsána próza Nejlepší čas života. Profesor pobývající v Africe se v ní vydá za domorodcem jednoho kmene, aby si s ním popovídal o válce, jež kdysi oblast postihla. Povídání černocha odhaluje jeho tragický osudový zážitek, ale i na první pohled paradoxní skutečnost, že válka se stala nejkrásnějším obdobím jeho života.
Pozoruhodný styl zvolil spisovatel v povídce Jezero Naivasha. Ta místy připomíná lyrizovanou prózu. Autor dokáže v krátkém pojmenování gesta či výrazu vystihnout celé založení a prožívání postavy. Tyto „obsažné zkratky“ mistrně střídá se stylisticky přesnou řečí vypravěče a hrdinů.

Možná by bylo zajímavé poslechnout si povídky Jardy Červenky v podobě dramatizované četby či rozhlasové inscenace, kde by úlohy vypravěče a dalších postav byly svěřeny různým hercům. Na druhou stranu bychom ale přišli o možnost intenzivně se zaposlouchat do vyprávění. A právě vyprávění, které umí zaujmout a zastavit nás v čase, je nejsilnější stránkou Červenkových próz a Třískovy interpretace.