zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Básník Václav Hrabě

Básník Václav Hrabě

autor: Z webu   

Žil pouhých čtyřiadvacet let a přesto, či právě proto se stal kultovním básníkem české beat generation let šedesátých. Jeho básničky, které kolovaly po mnoho let pouze v ručních či strojových přepisech, promlouvaly k mladým lidem jeho doby, ale jsou živé i dnes. Z jeho slov zněla upřímnost, vnitřní čistota, láska a touha po svobodě. I když za jeho života mu nevyšla žádné kniha, v opisech se šířily sbírky Stop time (1969), Blues v modré a bílé (1977) a kompletní Blues pro bláznivou holku (1991).
Byl výjimečný už od svého narození. Nezvykle brzo chodil, mluvil a četl - vše, co mu přišlo do ruky. A zbytek času věnoval muzice. Začal s houslemi a propadl klarinetu. Na hořovickém gymnáziu založil kapelu. Z Příbrami odešel studovat češtinu a dějepis do Prahy, kde se mu otevřel velký svět. Jeho život nabral na horečném tempu. Přes den chodil do školy, po večerech hrál v klubech dixieland a jazz, po nocích diskutoval, nad ránem psal básně.

„On byl nespavec. On se potřeboval nabít nějakou energií, to byly ty kluby a muzika, pak přišel domů a byl schopen psát,“ charakterizoval jej jeden z kamarádů. Na konci školy nastoupil dvouletou vojenskou službu. Tam se snažil co nejčastěji dostat na marodku, kde mohl celkem nerušeně psát. Během vojny se také oženil s milovanou dívkou Olgou, která přišla do jiného stavu. Narodil se jim syn Jan. Po návratu začal publikovat v časopise Tvář. Byl u vzniku kavárny Viola, působil tam jako technik, recitoval, psal básně, recenze, reportáže, vymýšlel nové projekty. Ve Viole se hodně četly verše beatniků, ke kterým měl blízko. Když v roce 1964 přijel do Prahy Allen Ginsberg, stal se jeho osobním průvodcem. Ten rok byl ale pro něj zlý: začal mít finanční problémy, nesehnal učitelské místo, rozpadlo se mu manželství s Olgou. Po rozvodu bydlel Václav se ženou Olgou, která se znovu vdala a narodil se jí druhý syn, v jednom malém bytě. Konečně začal učit na škole v Košířích, což ještě vystupňovalo jeho fyzické i psychické vypětí. Kromě učení recitoval ve Viole, psal recenze a články do časopisů, účastnil se mnoha dalších projektů. A ocitl se na samém pokraji svých sil.

Pátého března 1965 po příchodu domů kolem třetí ráno si jako obvykle přitápěl plynovým sporákem. Plamen jednoho hořáku však uhasl a spící Václav Hrabě zemřel na otravu kysličníkem uhelnatým. Nikdo dnes nedokáže říci, zda to byla nešťastná náhoda nebo úmyslná smrt. Byl to prostě osud - osud básníka, který měl
„...touhu a odvahu
nečekat, až se život převalí kolem jako baráčnický průvod...
uvidět ráno u Vltavy divoké koně
pojmenovat své lásky
a bude-li třeba
nechat se zabít pro ně“…

6.3.2005 20:03:43 Jana Soprová | rubrika - Medailony