Scéna.cz 

„Každá dobrá věc se jednou podaří,“ říká Jaroslav Brabec

„Je třeba neusnout a stále přicházet s novými nápady.“ To je nejen krédo mladého charismatického muže – Jaroslava Brabce, jenž se již třetím rokem stará o kulturní dění Městské části Praha 3, ale též heslo naší redakce. A tak se čtenáři našeho portálu Scena.cz mohou od března těšit na zcela novou, a jak pevně věříme, zajímavou, rubriku RODINNÉ STŘÍBRO v níž vás seznámíme nejen s českými regiony, jejich kulturními aktivitami, ale též s lidmi, udávajícími tempo všem Múzám v příslušném kraji sídlícím. A kde jinde začít, než doma, u pramene.
I vydali jsme se po Praze 3. Po městské části bohaté na památky, architektonické skvosty a významné osobnosti. Rozhlédli jsme se po území, na němž se rozprostírá legendární Žižkovská republika. Zajímali jsme se o kulturní dění oblasti v níž sídlí mimo jiné též náš – Váš kulturní portál – Scena.cz. V čele odboru kultury MČ Praha 3 stojí, jak již bylo řečeno, mladý, nápaditý a pracovitý, energický muž, sportovec a „dálkový“ student pan Jaroslav Brabec.

Než se člověk dostane do Vaší maličké, o to však útulnější kanceláře, čekají ho schody, jako na Žižkovský vysílač, abychom byli styloví. Je to pro to, aby se k vám odnaučili chodit všichni ti grantoví žadatelé nebo toto místo, na samotném vršku, téměř u nebe, symbolizuje zdejší postavení kultury?
Po pravdě řečeno, proč byly našemu odboru přiděleny právě tyto kanceláře, jsem příliš nepřemýšlel. Na druhou stranu musím přiznat, že o kulturu se, alespoň doufám, staráme více než dobře a zaujímá zde jedno z čelních míst. Co do rozpočtu, máme vyčleněny asi nejvyšší prostředky z celé Prahy vůbec. Je to pochopitelně spojeno s množstvím kulturně-společenských organizací, které jsou zde sdruženy.

Jak je to s granty? Otázkou v současné době stále aktuálnější?
Rozdělování grantů - toť úkol, který příslušné komisi vůbec nezávidím. Já sám se těchto jednání účastním naštěstí pouze jako zapisovatel. Ročně se nám jich totiž schází přes 160 a jsme schopni uspokojit přibližně stovku. To považuji za velmi dobrý výsledek, i když do budoucna bychom si pochopitelně přáli vyhovět všem.

Kolik lidí máte jako šéf kultury „pod sebou“?
Deset. Sám odbor se skládá z Oddělení pro kulturu, Informační kanceláře a Oddělení radničních novin. Při naší práci využíváme též značné kooperace s odborem školství.

Pojďme trochu blíže k Vaší osobě. Když se řekne Praha 3, mnohým čtenářům se vybaví především Žižkov. Vaše kancelář je vyzdobena žižkovskými standartami. Jste vy „Žižkovákem“?
Troufám si říci, že ano. I když je pravda, že jsem se sem přistěhoval. Ale duší se cítím být občanem Žižkovské republiky.

Žižkovské republiky? Přiznávám, že mi, jakožto Hradečákovi, tento pojem zůstává utajen…
Ono se to vůbec málo ví. Praha 3 je jedinou městskou částí, na jejímž území sídlí samostatná republika. Pravděpodobně to bude tím, že Žižkováci byli vždy pokrokoví a světu otevření. I v nejtěžších dobách upustili od stavění zdí, ostnatých drátů a plotů. Většině lidí zůstává utajena rovněž informace, že Žižkovská republika vstoupila do Evropské unie o rok dříve, než-li republika Česká.

Těch „medailových pozic“ tady na Praze 3 máte povícero, není liž pravda?! Vždyť pokud se nepletu, byli jste to vy, kteří spolu s Hradcem Králové vyvěsili mezi prvními tibetskou vlajku a veřejně tak podpořili akci „Vlajka pro Tibet“?
To je pravda. Skutečně jsme byli mezi prvními, kde Tibetská vlajka bez bázně a hany zavlála a vlaje dodnes. To je jedna z akcí, na kterou jsem skutečně hrdý.

Věříte tedy ve vítězství myšlenky demokracie Tibetu?
Každá dobrá věc se jednou podaří a demokracie má v této společnosti a na tomto světě své místo. To je třeba si neustále připomínat. Od 15. února 2005 tak např. probíhá v prostorách Galerie pod radnicí“, na Havlíčkově náměstí výstava Tibet. Ta potrvá do 10. března, kdy bude zakončena slavnostním vyvěšením tibetské vlajky a jakýmsi -, řekněme - happeningem, na památku 46. výročí krvavě potlačeného povstání tibetského lidu. Jsem moc rád, že právě tato akce je jednou z těch, které se již pevně zabydlely v kulturním kalendáři naší Městské části.

Od 4. do 8. února se u vás konal již dvanáctý ročník žižkovského masopustního veselí. Zabíjel se radniční pašík, rozdávaly koláčky, jedlo se, pilo, tančilo. Vystoupily zde nejrůznější herecké, pěvecké i hudební skupiny všeho druhu. Konal se masopustní průvod. Zkrátka, bylo tu pěkně živo. Plánujete v průběhu roku další podobné akce?
Samozřejmě. Kromě již zmiňované Vlajky pro Tibet to bude od 15. března výstava věnovaná Jaroslavu Foglarovi, dále se budeme podílet na akcích Evropský svátek hudby 2005, Hudební festival Euroconnections, Integrace slunce 2005, Nekonvenční Žižkovský podzim, Divadelní podzim v paláci Akropolis nebo Žižkovský jazzový festival. Pochopitelně v červnu uděláme radost všem milovníkům rezavé vody při pivních svátcích – Pivobraní a na září přichystáme Vinohradské vinobraní. Aktuální informace všichni naleznou na internetu či v našich radničních novinách, a jak pevně věřím i na vašem internetovém portálu.

Vidím, že práce máte skutečně mnoho. Jak relaxujete? Co třeba sport?
Volna skutečně moc nemám. Když se nezabývám pracovními záležitostmi, věnuji se škole, neboť jsem se dal na dálkové studiu. Ovšem na sport si vždycky rád udělám čas. Dříve jsem hrával závodně kopanou, teď, když mám příležitost, sáhnu po raketě a jdu na tenis.

To z „Viktorky“ asi nemáte moc radost, že?
Situace není zrovna nejrůžovější, ale já věřím, že se s tím kluci nějak poperou. Bohužel to není můj resort, tak jim asi moc nepomůžu.

Divadla ale Vaším resortem jsou a u Vás v Žižkovském divadle hraje přece legendární soubor Járy Cimrmana. Navštěvujete jejich představení?
Samozřejmě! Viděl jsem všechna představení pánů Svěráka a Smoljaka a to několikrát. Dokonce se troufám označit za „Cimrmanologa.“

Zůstaňme ještě chvíli u kulturních stánků Vaší městské části. V poslední době se velmi často mluvilo o „kauze“ Akropolis. Jak Vy sám vnímáte tento problém? (v médiích se objevily hlasy kritizující zastupitele Pavla Hurdu, jediného majitele společnosti - dříve ŽDHA, s. r. o., nyní CNK PA, a. s. -, která žižkovský Palác Akropolis provozuje – pozn. redakce)
Palác Akropolis je možná nejvýraznějším prostorem nezávislé kultury po roce 1989. Vždyť zde mimo jiné nalezla na čas útočiště i věhlasná formace Divadla Sklep. V současné době je unikátní zejména na poli soudobé alternativní hudby. Suverénní prvenství obsadil v průzkumu jako nejoblíbenější hudební klub v celé metropoli. Není tedy pochyb, že na Praze 3 měl, má a musí mít své místo. Kauza, o níž hovoříte, vznikla ještě před mým nástupem do této funkce a nechci se k ní tudíž příliš vracet. Kromě toho se domnívám, že důležitá je současnost. Akropolis stojí a funguje a Pražané tak mají další významný a především důstojný, kulturní stánek.

Naše rubrika se jmenuje „Rodinné stříbro“. Co Vy osobně považujete za „rodinné stříbro“ městské části Praha 3?
To je trošičku složitá otázka, neboť se domnívám, že věcí, které můžeme nabídnout, je celá řada. Seznam kulturních akcí od ledna až po prosinec je doslova nacpán k prasknutí. Kromě toho se můžeme pyšnit množstvím památek. Mimo unikátní televizní věž tu jsou např. lehce opomíjené židovské hřbitovy či vojenský bunkr pod Zvonařkou. Krásnou architektonickou tváří se pyšní celý starý Žižkov. Za návštěvu jistě stojí i již zmiňovaný Palác Akropolis nebo Divadlo Járy Cimrmana. Zkrátka a dobře – Praha 3 žije a roste a kdo nevěří, ať se k nám přijde podívat.

Mě nezbývá něž souhlasit a dodat, že o návštěvy i domácí je postaráno dobře. Panu Brabcovi chci popřát mnoho úspěchů a dobrou kondici - a nám všem, aby i ostatní politici, a nejen ti komunální, byli k těm Múzám, co u nich přebývají, alespoň tak jako pohostinní, jako tady, na Praze 3. Věřte, že my si zkontrolujeme.