Scéna.cz 

Petr Lébl: „Nejsem výtvarník...“

V Českém centru Bratislava bude ještě tento týden k vidění výstava Petr Lébl: „Nejsem výtvarník...“. Výstava vznikla ve spolupráci Divadelního ústavu s mezinárodním festivalem Divadlo Plzeň, mapuje tvorbu tohoto universálního divadelníka (*1965 - + 1999) v celém její rozpětí: od jeho počátků v amatérském divadle DOPRAPO (resp. jak se vám jelo, resp. JELO), kde rázem upoutal svou první inscenací Vonnegutovy Grotesky (1985), přes jeho první setkání s profesionálním divadlem (zejm. skandální inscenace hry E.Tobiáše Vojcev v divadle Labyrint, 1992) a až k jeho vrcholné éře v Divadle Na zábradlí (zejm. trilogie Čechovových her Racek, Ivanov, Strýček Váňa).
Výstava se koná u příležitosti jeho nedožitých čtyřicátých narozenin. Potrvá ještě do 26. února 2005.

Petr Lébl (1965-1999) byl bezesporu největší talent mezi českými divadelními režiséry posledního dvacetiletí dvacátého století. Dnes, z odstupu, je to jasné i těm, kdož to za jeho života umanutě popírali. Kritiky zvláště provokovala akcentovaná vizuální stránka jeho inscenací: díky mimořádné imaginaci, a zároveň díky schopnosti své vize v praxi kreativně scénicky realizovat, byl mnohokrát nařčen z marnotratného hýření efekty, z artistnosti a vnějškovosti, z "plýtvání talentem"...
Od svých režijních počátků v amatérském souboru DOPRAPO (poté Jak se vám jelo, poté JELO), kde se v roce 1985 představil dnes již legendární inscenací Grotesky podle Kurta Vonneguta, se Lébl prosazoval jako výsadní tvůrce inscenace - jakéhosi novodobého "Gesamtkunstwerku": byl autorem scénáře, výtvarníkem scény a kostýmů, tvůrcem zvukové (hudební) partitury, nad tím vším pak režisérem.
V amatérském období (1985 - 1991) vytvořil takto se svým souborem celkem devět inscenací (např. Had, Přeměna, Wesele, Výběrčí), na dalších sedmi se podílel jinde jako scénograf, někdy též režisér (např. Merlin, Silná v zoologii, Colas).
V profesionálním období (1992 - 1999) hned zkraje v Divadle Labyrint šokoval inscenací Tobiášova Vojceva a oslnil inscenací hry T. Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis.
V roce 1993 vstoupil poprvé - jako host - inscenací Pitínského hry Pokojíček do Divadla Na zábradlí. Od sezóny 1993/94 až do své předčasné smrti zde působil jako umělecký šéf. Vytvořil tu celkem jedenáct inscenací: všechny se staly středem vzedmuté pozornosti kritiky, dvě z nich - Racek (1994) a Ivanov (1997) - získaly Radokovu cenu jako nejlepší inscenace roku, další na ni byly nominovány. U naprosté většiny z nich figuruje Lébl - pod pseudonymem Wiliam Nowák (též W.N.) - jako autor scénické výpravy; u zbylých, kde při technické realizaci spolupracuje s erudovaným partnerem, mu náleží autorství ideje scénického řešení.
Speciálně jako scénografa si ho přizvali ke spolupráci jiní režiséři: J.A. Pitínský, Věra Chytilová, David Levin, režisér inscenace Zadržitelný vzestup Artura Uie v německém Schwerinu.
Svoji komplexní představu scénografického řešení vtiskl coby hostující režisér též inscenaci Rostandova Cyrana z Bergeracu v divadle Habima v izraelském Tel Avivu (1996) a Smetanovým Braniborům v Čechách v pražském Národním divadle (1997). Rozsah a význam Léblovy scénografické práce pro divadlo bohatě vydá na individuální výstavu.
Rozpětí jeho výtvarných aktivit se tím však zdaleka nevyčerpává. Coby student a absolvent Střední průmyslové školy grafické, obor grafická úprava tiskovin, se Lébl výrazně prosazoval v celé škále dalších výtvarných žánrů, především jako grafik.
Přibrzdit virtualitu divadelní historie, cestou dokumentace i evokace se setkat s nadčasovostí i pomíjivostí Léblovy fantazie se pokouší tato výstava.