Scéna.cz 

Divadelní revue č.4 / 2004

Poslední číslo patnáctého ročníku otevírá v rubrice STUDIE –ANALÝZY další ze série rozsáhlých studií Jindřicha Černého, věnovaných vždy jednomu roku vývoje poválečného divadla a společnosti: tentokrát si autor vybral k analýze klíčový rok české historie – 1948 (České divadlo a společnost v roce 1948).Černého pohled na propojení politických a divadelních událostí se vymyká všemu, co bylo zatím v oficiální české divadelní i obecně kulturní historiografii řečeno: nepřijímá totiž obvyklé alibistické teze o „složité době“, „studené válce“, „omylech mládí“ a „zlých sovětských poradcích, kteří všechno zlo způsobili“, nýbrž nemilosrdně, krok za krokem, dokumentuje i podíl našich divadelníků na neblahých událostech. Některá velká jména lidí nepochybně poctivých číst v těchto souvislostech bude pro čtenáře překvapením (Jiří Kolář, Jiří Voskovec, Jaroslav Seifert aj.). Ať tak či onak, už teď je jasné, že chystané souhrnné knižní vydání jednotlivých Černého „let“ bude skutečnou událostí.

Také Zdeněk Hořínek ve své studii Post infernum (August Strindberg II) pokračuje ve svých metodicky důsledných analýzách velkých zjevů světové dramatické literatury, a to nejen v souvislostech divadelních, nýbrž i společenských, psychologických a filosofických. Nový pohled na u nás málo zpracované – v DR však soustavně reflektované - téma německého divadla v Čechách vrhá i faktograficky koncizní studie Hansjörga Schneidera Cesty do područí (Čtyři severočeská divadla mezi 1933 a 1938). Pojednává o divadlech v Chebu, Teplicích-Šanově, Ústí n/Labem a Liberci. Teorii v bloku studií reprezentuje úvaha Ivy Šulajové Dramatizace jako teoretický problém, přinášející teoretická vymezení základních pojmů, jako „adaptace“, „přepis“, „transformace“, a reflektující - ve shodě i v polemice s nepominutelným myšlením Iva Osolsobě - sémiotické hledisko převodu textu jako „překladu“ svého druhu, jakož i otázky autorství, intertextovosti apod. To vše studie dokládá i na materiálu českého divadla minulého století. Blok studií uzavírá stať Vlasty Smolákové Gombrowicz a české divadlo (Až dosud pokaždé: vhod i nevhod), jež konfrontuje ne příliš bohaté jevištní osudy tohoto význačného světového dramatika u nás s poetikou Petra Lébla.
Rubrika ROZHLEDY přináši ve stati Vladimíra Justa Čtyři portréty: krasohledy, paskbily, omalovánky?( I.) prvou část kritiky fenoménu rychle spíchnutých „popularizačních“ a „senzačních“ hereckých portrétů (Tabáškova Adina Mandlová, Cingerův Jan Werich, Cibulkova Nataša Gollová a Rychetníkové Jiří Hrzán). Jan Hyvnar recenzuje knihu Františka Černého Divadelní život v Jaroměři v letech 1819 - 1918 a v závěru si povzdechne nad faktem, že tak komplexně vybavené historiky českého divadla, jakým je profesor Černý, mladší česká teatrologie postrádá. Dále jsou v ROZHLEDECH recenzovány zásadní knihy Alice Dubské (Alena Exnerová: Dějiny českého loutkového divadla jako otevřený problém), Denise Bableta o Josefu Svobodovi (Jana Patočková: Babletův Svoboda po čtvrt století), Vlasty Reittererové a Huberta Reitterera o vídeňské recepci Prodané nevěsty (Jitka Ludvová: Jak ve Vídni prodávali nevěstu) a v rubrice PŘEČETLI JSME PRO VÁS je recenzován německý časopis Exil.
Pokračuje sedmi hesly i DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE (Jitka Ludvová) a v rubrice DOKUMENTY - TEXTY - MATERIÁLY píše Eva Stehlíková o Barbaře Dey, autorkou stati Kontakty mezi britským a českým divadlem během normalizace a Petr Pavlovský prezentuje svou starší portrétní studii Liberec 1976 – 1982, významná kapitola českého loutkářství (Pět zvláště úspěšných sezón Naivního divadla v Liberci).