Scéna.cz 

Pregnantní a temperamentní malíř Karel Škréta

Kostel sv. Mikuláše, který dominuje Malostranskému náměstí, je navštěvován nejen jako architektonický skvost. Na jeho výzdobě se podílel český malíř Karel Škréta, od jehož úmrtí 1. srpna uplyne právě 330 let. Patří mezi nejvýznamnější představitele českého baroka. S jeho tvorbou se můžeme např. setkat v Katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, z pražských pak kostel Sv. Tomáše, Sv. Štěpána, Panny Marie před Týnem aj.) proslavil se mimo jiné i vynikajícími portréty, kresbami a návrhy ilustrací.
Škréta byl také velmi temperamentní. V Rytířské ulici před domem č. 12 (dříve „U černého kohouta“, dnes součástí Staroměstské tržnice č. 10) v souboji Škréta roku 1673 zabil nizozemského malíře Ondřeje Oktava Piera.

Karel Škréta, narozen roku 1610, pocházel z úřednické erbovní rodiny. Malířství se pravděpodobně naučil u některého ze dvorních mistrů, patrně byl žákem E. Sadelera. V roce 1627 emigroval a v roce 1630 odešel do Itálie, kde konvertoval ke katolictví. Dále studoval v Sasku a v Itálii, kde se setkal s dílem nizozemských mistrů. V roce 1638 se usadil v Praze. Byl ovlivněn benátským kolorismem, P. Veronesem, Tintorettem, Tizianem a hlavně novobenátskou školou.
Maloval oltářní a závěsné obrazy, portréty, výjimečně mytologická témata. Vedl dílnu s řadou žáků a spolupracovníků (obrazy Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem, Jákobův příchod k Lábanovi aj.). Je autorem Svatováclavského cyklu pro augustiniány v Praze na Zderaze, historicky, ikonograficky i tematicky ovlivňující celé další generace. V podobiznách (Muž s dlouhými plavými vlasy, Ignác Vitanovský z Vlčkovic, Marie Maxmiliána ze Šternberka aj.) pregnantně vystihoval osobnost portrétovaných. V 60. letech 17. stol. dospěl ke klasicizujícímu pojetí (Svatá rodina se sv. Barborou a Kateřinou, Archanděl Rafael s malým Tobiášem), pro pozdní dílo je charakteristické větší uplatnění šerosvitu, jímž předjal M. V. Halbaxe a P. J. Brandla (Pašijový cyklus ve sv. Mikuláši v Praze na Malé Straně).