zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jan Hus, kazatel a učenec

Jan Hus

autor: Z webu   

Nejen teologický, ale i literární a jazykovědný odkaz po sobě zanechal reformátor a duchovní Jan Hus. Zůstalo však po něm i dědictví morální a hluboce lidské - jeho životní příběh spojený s krédem „neustoupit od pravdy“ si připomínáme dodnes. Mistr Jan Hus se stal jakýmsi národním symbolem hrdosti a odvahy, i přesto, že celou další historii husitského hnutí nelze jednoznačně chválit a obhajovat. Také letos se 6. července na státní svátek v Betlémské kapli sešly spolu s Československou církví husitskou (která se od první republiky profilovala jako národní církev) i ostatní křesťanské denominace. Dosáhl velkého úspěchu ve své akademické dráze: Na tehdejší pražské univerzitě se stal nejprve bakalářem, později mistrem, nakonec roku 1409 i rektorem.

Jako teologa jej inspirovalo učení Angličana Johna Wycliffa. Nasvědčuje tomu i spis Pogia, převora od sv. Mikuláše v Badenu. Obsah mistrovy obhajoby v reakci na obvinění vznesená kostnickým koncilem se velmi blížil myšlenkám, za nimiž dnes stojí velká část protestantských církví. Nejenže obžalovaný nesouhlasil s odpustky a učením o papežově neomylnosti, ale podle Pogiových vzpomínek odmítl také kněžský celibát a víru v proměnu hostie, tedy v eucharistii v katolickém pojetí. Husovi nešlo jen o nápravu morálky duchovenstva a nešvarů doby, ale o návrat k biblickému ideálu víry. To měl s budoucími reformátory společné. Jak to tenkrát v Kostnici u břehů Rýna dopadlo, víme dobře ze školních lavic. Pogiovy listy líčí nejen Husovu putování před koncil, výslech a upálení, ale i zvláštní vnitřní proměnu autora. Z člověka, chovajícího „zášť k viklefovskému Husovi“, se během cesty k výslechu stává jeho obdivovatel a přítel.
Byla to síla osobnosti, co dovedla oslovit nejen akademiky, šlechtice, ale i prosté lidi, jednoduše: všechny vrstvy obyvatelstva. Schopný homiletik si při svých českých kázáních v Betlémské kapli získal velkou přízeň. Jeho myšlenky zůstaly zachovány v traktátech, výkladech a spisech, např. Knížky o svatokupectví, De ecclesia, Výklad viery, Desatera a Páteře, Postila atd. Velkým mezníkem ve vývoji psané podoby jazyka byl i mistrův návrh diakritického pravopisu. Ve svém spisu De ortographia Bohemica místo spřežek navrhuje diakritická znaménka, tzv. nabodeníčka, která označovala měkkost souhlásek a délku samohlásek (nešlo ještě o diakritiku v té podobě, jíž známe z dnešní češtiny).
Po interdiktu uvaleném papežem na Prahu odchází Jan Hus na venkov, odtud později putuje do Kostnice. Pogius zaznamenal jeho slova pronesená před samotnou popravou: „Dnes pečete husu hubenou, ale po stu letech uslyšíte labuť zpívati, tu však neupečete, aniž do sítě neb smyčky chytíte.“

V medailonu je použito citací a údajů z Pogiova spisu Výslech, odsouzení i upálení mistra Jana Husa

7.7.2004 23:07:22 Jan Zítka | rubrika - Medailony