zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Kudy chodí K. …

Franz Kafka

autor: archiv   

Díky Maxu Brodovi, který nesplnil Kafkovo „poslední přání“ spálit všechny jeho rukopisy, se dodneška dochovalo stále provokující prozaické dílo autora světové úrovně. Brod nejenže vydal díla Franze Kafky (za prozaikova života jich moc světlo světa nespatřilo), napsal dokonce o svém příteli i zajímavou biografii. Spisovatel, od jehož smrti uplynulo letos osmdesát let, nepatřil za komunismu mezi osobnosti, kterým by oficiální literární věda věnovala náležitou pozornost. Kdo si ale přečetl dva jeho nejznámější romány Proces a Zámek, pochopí proč tomu tak bylo. Ústřední postava procesu K. se dostává do jakéhosi začarovaného kruhu moci, která ho od obvinění dovede až k popravě. V podstatě jde o moc, ovládající člověka prostřednictvím jeho pasivity, nejvíce však proto, že jeho život nenabyl síly opravdovosti a smysluplnosti. Deformující síla divného byrokratického systému je u Kafky zobrazená v dílech s rysy absurdní literatury.

Do období normalizace přijíždí hlavní hrdinka novely Radoslava Nenadála Tudy chodil K. Joy Buchananová. Americká stážistka chce v Praze nasbírat podklady pro svou práci o Kafkovi a zjistit, v jakém povědomí je autor a jeho dílo u české populace. Nejenže na Starém Městě pražském mapuje místa, kde se prozaik narodil a studoval gymnázium, ale pracuje také na své anketě a pomalu se seznamuje s horší stránkou české mentality. Z různých pozvání a vlídností se vyklube typicky česká vypočítavost, v pracovních vztazích na fakultě pak (ze snahy nepostupovat proti režimním normám) vyplývá zbabělost a podivná opatrnost.

Joy se setkává s realitou pro ni absurdní. Tu ale v pozdějších souvislostech začíná chápat jako přirozenou a logickou – autor tento zjev dává do spojitosti s tehdy hojně užívaným pojmem „kafkárna“. Vše vyvrcholí úsilím kontrolovat její práci a dotěrnými návštěvami estébáků. Odevšad na hrdinku dýchá cosi kafkovského. Její milenec a přítel literární vědec Ondřej Suk za ní přijíždí na studijní pobyt do Ameriky. Obavy, že by v cizí zemi nemusel profesně uspět a možná i pouta k místu, kde se cítí doma, ho dovedly k rozhodnutí vzdát se myšlenky na emigraci. Silný citový vztah k Joy v něm ale přetrval i po letech. Neschopnost projevit více odvahy se nakonec stala příčinou Ondřejových psychických problémů. Z člověka aktivního, plného touhy a snů, se najednou stává troska, která chce jen vše nějak přestát, přežít.

Velkým želízkem v ohni moci, snažící se ovládnout člověka, je strach a pocit bezmocnosti. Má však ještě mnohem větší trumf – apatii. Nejsme i dnes tak trochu ve fázi velké lhostejnosti vůči všemu a vůči všem? Možná čím dál víc zalézáme do svých soukromých ulit a zároveň (paradoxně, přesto však logicky – inu kafkovsky) pro svůj klid splýváme v jednu velkou a pohodlnému životu se přizpůsobivou masu. K. není pouze absurdní postava z Kafkova pera. Žije stále mezi námi a v nás.

Radoslav Nenadál: Tudy chodil K.
Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1992

1.7.2004 13:07:45 Jan Zítka | rubrika - Recenze