Scéna.cz 

Literární tipy 40. týden

Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Cyklus portrétů významných osobností, jejichž jména jsou zlatým písmem napsána pod okny Národního muzea v Praze (2009). Režie M. Petřík. Nejvíce se "proslavil" především svým pádem z okna české dvorské kanceláře na Pražském hradě během památné defenestrace v roce 1618. Vyhodili jej do příkopu čeští stavové jako představitele nenáviděného habsburského útlaku. Přesto je však, jak v pořadu uvidíme, postavou zajímavou, a zřejmě proto také zaujal své místo pod okny Národního muzea. I když během Třicetileté války získával jeden titul za druhým, nikdy se nesnížil k tomu konfiskovat zabavené majetky a dokonce dával najevo svůj odpor k poněmčování Českých zemí. Zůstalo po něm pozoruhodné literární dílo. Za nejcennější část Slavatova čtrnáctisvazkového Historického spisování se pokládají první dvě knihy, zahrnující události z let 1609–1619, kterých se autor aktivně účastnil.
Vysílání: 04.10., 19.25 hod., ČT2
Opakování: 05.10., ČT2., 06.10., ČT2

Ivan Havel: Pozdní sběr
Vzestupy a pády pozoruhodného rodu Havlů pohledem jeho výrazného pokračovatele Ivana, který v těchto dnech oslaví 80 let (2013). Scénář a režie R. Vávra. V těchto dnech si připomínáme 80. narozeniny neokázalého intelektuála Ivana M. Havla, příslušníka jedné z nejvýznamnějších českých rodin dvacátého století. Pět let ho režisér Roman Vávra sledoval s kamerou v osobních chvílích, při práci i společenském setkávání s kulturní elitou země. Svého hrdinu znovu přivedl na místa, která hrála v havlovských osudech určující roli. Sám Ivan Havel říká, že největší vliv na něj v dětství měl dědeček z maminčiny strany Hugo Vavrečka, svého času významný diplomat, velvyslanec v Budapešti a ve Vídni. A maminka – Božena Vavrečková Havlová, svobodomyslná, umělecky založená žena, která se vdala do rodiny stavitelů a mj. zakladatelů filmových ateliérů na Barrandově. Poválečný čas, ještě ve svobodných poměrech, trávil Ivan na internátní škole v Poděbradech, kterou navštěvoval společně se svým bratrem Václavem. Potkal tu mj. pozdější “vlastizrádce” bratry Mašíny či režiséry Passera a Formana. Po 48. roce rodina zažila radikální zvrat. Majetek Havlů byl znárodněn, synové nemohli jít studovat. Otec pracoval až do důchodu jako úředník, posléze pobíral důchod 600 Kč měsíčně. Maminka dělala průvodkyni cizinců a prodavačku vstupenek a suvenýrů. Zemřela v období, kdy už Ivan studoval v USA. Uvolněné poměry konce 60. let to umožňovaly. Do země, pro mnohé dost nepochopitelně, se vrátil po získání doktorátu na universitě v Berkeley v roce 1971. Jeho otec se ještě dožil vzniku Charty 77. Tu inicioval bratr Václav. Ačkoliv Ivan Havel bezprostředně po vzniku Chartu 77 nepodepsal – údajně na naléhání bratra – stejně byl ocejchován nálepkou nepřítele státu, která mu zůstala de facto až do konce režimu v roce 1989. Následně se stal jedním ze zakladatelů Občanského fóra. 90. léta se pro Ivana Havla stala konečně naplněním jeho myšlenkového celoživotního směřování filosofujícího vědce. Stal se zakladatelem a ředitelem Centra teoretických studií a šéfredaktorem časopisu Vesmír. Habilitoval na 3. lékařské fakultě UK v Praze v oboru umělá inteligence. Kromě jiného se zabývá kybernetikou a robotikou a s nimi souvisejícími filosofickými otázkami, což zúročil v množství vydaných knih a publikací. Jeho rodina v nových poměrech restituovala velký majetek, který však Ivan – stejně jako jeho bratr Václav – delegoval na svoji druhou ženu Dagmar. Svůj čas nejraději tráví na své chalupě na Košíku, kde se věnuje psaní. Výsledkem filmařského úsilí režiséra Romana Vávry je bezprostřední a živelný dokument představující zázemí, vzestupy a pády pozoruhodného rodu Havlů pohledem jeho výrazného pokračovatele Ivana. Film také naznačuje přibližování a vzdalování sourozenecké dvojice Ivan a Václav, "postranní" pohled na Václavův odchod, a v neposlední řadě odhaluje každodenní život vědce, zabývajícího se obory většině z nás tak neuchopitelnými, jako je umělá inteligence.
Vysílání: 03.10., 20.20 hod., ČT art

Královský omyl
Vladař má vždycky pravdu... i kdyby se snad mýlil. Příběh z časů Jana Lucemburského podle románu Oldřicha Daňka Král utíká z boje (1968). Hrají: M. Macháček, L. Munzar, M. Růžek, J. Hlaváčová, V. Harapes a další. Kamera V. Hanuš. Scénář a režie O. Daněk. V Čechách roku 1315 vládne mladičký král Jan Lucemburský (V. Harapes) a jeho žena Eliška Přemyslovna (J. Hlaváčová). Skutečným pánem v zemi je však podkomoří Jindřich z Lipé (M. Macháček). Jeho moc se nelíbí jiným pánům v království. Je trnem v oku i královně, která označí Jindřicha za zrádce. Po jejím obvinění je Jindřich uvězněn i se svým společníkem fráterem Bonaventurou (L. Munzar) na hradě Týřov. Zde ho má v nevlídném sklepení střežit purkrabí Hýta (M. Růžek). Hýta se nechá zlákat příslibem dvaceti hřiven stříbra a nechá pánu z Lipé volnost pohybu po celém hradě. Kvůli nespravedlivému věznění oblíbeného pána však po celé zemi propukají nepokoje. Jednoho dne proto přijede na Týřov posel s královniným návrhem: Jindřich se má pokořit, přiznat vinu a pak bude volný. V opačném případě mu hrozí poprava.
Vysílání: 05.10., 21.35 hod., ČT art