zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Maškary v Betlémě

Betlém ve městě Hlinsku

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Na Masopustní úterý 13. února, přesně jak to má být, vpadly do Betléma maškary. Přirozeně nikoliv do palestinského i když i tam se jistě všelijaké maškary také v hojnosti vyskytují, ale do Betléma ve městě Hlinsku na Vysočině, půvabné čtvrti na břehu říčky s dřevěnými domky řemeslníků, z nichž některé pocházejí už z 18. století. Zásluhou některých osvícených občanů nebyly zbourány a dnes jsou součástí Muzea lidových staveb na Veselém kopci. V některých opět bydlí řemeslníci a zabývají se tradičními činnostmi – např. tkadlec tká žinilkové plédy a šály, kterou v 19. století proslavily Hlinsko po celém světě. V dalších jsou krámky s místními výrobky nebo hospůdky.

Letošnímu konci masopustu počasí přálo. Krajina i městečko pod sněhovým popraškem, který se blýskal v paprscích slunce, byly vhodnou scénou pro malebné lidové divadlo.
Masopustní průvod se vydal z náměstí před radnicí v doprovodu hudby a davu přihlížejících přes most do Betléma, kde byl uvítán přípitky, mísami koblih a místním obecenstvem. Za břeskného vyhrávání zakončil vítací ceremoniál obřadní tanec mládenců - několik koleček ve směru pohybu slunce se střídáním pozic – a průvod se vydal na obchůzku po obydlených chalupách, kde se program opakoval.
Na rozdíl od mnoha jiných lokalit včetně pražského Žižkova, kde se při vymýšlení masek projevuje individuální nápaditost a aktualizace, představovaly maškary, které dorazily do Hlinska z nedaleké obce Blatno, tradiční figury starobylých průvodů. V této podobě - jen s malými úpravami – např. v materiálu - vystupují v masopustním průvodě od nepaměti, a proto také byly zapsány do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
V čele průvodu kráčí „laufer“ v bílé kombinéze pošité barevným útržky látek s typickým špičatým slaměným čepcem s fábory – ten má v různých obměnách většina postav. Pískáním na píšťalku shromažďuje masky a udává směr průvodu. V průvodu nemůže chybět medvěd, přestože jeho kůže je jen plyšová, dokáže polekat malé děti tak, že před ním v hrůze utíkají. Typickými figurami jsou slamáci ve vestách a sukních vyrobených ze slámy, vysokými čepci s fábory, pohřebenář s vestou z ústřižků různých druhů kůže, který své oběti z řad diváků velkým hřebenem počesává nebo břitvou holí.. Také kobyly - do slámy a kůží oděné figury popojíždějící na dřevěném „koníku“, židé, cikánky, „kominíci“ – černobílé masky se začerněnou tváří s nádobkami černé barvy a štětcem, mládenci v červených a modrých kostýmech pošitých blýskavými plaketkami s nezbytnými čepci ještě doplněnými vysokými „čamarami“ ze zeleného papírového chvojí a pestrými květy, s namalovanými tvářemi. Fábory a papírové květy zdobí většinu z maškar. Maskám je vše dovoleno a mohou škádlit obecenstvo, jak se jim líbí. Tak se vedle oholení nebo učesání může kdokoliv dočkat černé šmouhy na tváři udělené kominíky nebo v lepším případě červeného srdíčka namalovaného cikánkami. Kdo by chtěl uniknout, toho si masky doženou a jeho odpor zlomí vyválením ve sněhu. Je při tom spousta křiku a smíchu, na maskách už se také projevuje mnohonásobné připíjení a i diváci jsou rozjaření tím, jak se opakovaně posilují něčím na zahřátí.

Po takřka dvou hodinách je obchůzka završena porážením kobyly. Kobylu je však nejdříve nutné chytit, prchá před svými pronásledovateli na různé strany, proráží kruh přihlížejících, ale stejně neunikne. „Laufer“ oznámí obci, proč je nutné kobylu utratit. Zatímco podobný rituál sloužil k očištění komunity, do zvířete byly promítnuty veškeré její hříchy a zvíře bylo zástupně odsouzeno a popraveno, blatenská kobyla naopak vyniká mnohými dobrými vlastnostmi. Bude utracena, aby všechny její ctnosti přešli na členy obce podle toho, jak to kdo potřebuje. V listě je objasněno, komu budou jednotlivé části těla přiděleny a jakou dobrou vlastnost tím získá – např. politici její hlavu a inteligenci, obuvníci její kopyta atd. Nakonec uhodí ras kobylu paličkou a nešťastné zvíře padá k zemi. Masky utvoří kruh, uchopí se za ramena a zatančí za zvuků smuteční hudby pohřební tanec – několik kroků vpravo a vlevo. Najednou spustí hudba veselou, kobyla povstane z mrtvých a masky se dají do divokého reje. Tancuje každý s každým a veselice se může ještě pěkně protáhnout. Vydrží ale jen ti nejvytrvalejší, rodiny s dětmi a ti více promrzlí se rozcházejí do blízkých hospod.

5.3.2018 11:03:51 Helena Kozlová | rubrika - Zprávy