Scéna.cz 

František Skála ve Valdštejnské jízdárně

Na identifikační „skálovské“ objekty - monumentální Trojnožku a Zub času - narazí návštěvníci hned při vstupu na nejnovější výstavu Františka Skály (1966), malíře, ilustrátora, řezbáře, performera, zpěváka, loutkáře, divadelníka, jedné z klíčových postav českého současného umění, kterou pořádá Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně.
Výstavu přichystal František Skála přímo pro prostor Valdštejnské jízdárny a pojal ji jako „muzeum v muzeu“. Sám totiž velmi touží mít muzeum, kam by mohl umístit své rozsáhlé sbírky a výtvory. Dočasně je nyní nainstaloval do několika malých „domků“ v rozlehlé Valdštejnské jízdárně, aby se s nimi mohla potěšit veřejnost.

Poblíž „Trojnožky“ vybudoval umělec skutečný „Musaion“, kde jsou ve vitrínách a policích navršeny nesčetné přírodovědecké a historické exponáty různé provenience (jak to ještě dnes můžeme vidět v některých regionálních muzeích) - od prehistorických nástrojů a libyjského skla po stolní hry anglických námořníků, mezi něž jsou záludně vloženy takřka nerozeznatelně produkty Skálovy fantazie.
Sbírka jakoby shrnovala nejvděčnější umělcův inspirační zdroj - starověké kultury, umění přírodních národů, přírodu. Formálně dokonalé objekty - šipky, hlavice kopí nebo kykladské idoly transformuje do různých variant z konstrukčního plastu, které díky materiálu „září“ vlastním světlem a vytvářejí kosmologii imaginární civilizace.
Pozvolný proces opotřebovávání, jemuž podléhají věci tohoto světa, je dalším z motivů – Skála jej povyšuje na estetický princip a využívá v laskavě provokativních kombinacích, v nichž se odráží jeho smysl pro groteskno (např. balík starých prázdných peněženek, o které se už nikdo nezajímá).

Oblíbeným objektem Františka Skály je světlo, a tak se mezi jednotlivými „muzei“ objevují i jeho světelné instalace – např. pavilon stínů nebo Expo 3000, které vnášejí do jinak spíše poklidných barev „rušivou“ pestrost. Denní světlo mu také pomáhá odhalit krásu geometrických útvarů z průhledného plastu.
Vedle „malých muzeí“ s různými tématickými obsahy jsou zaplněny Skálovými díly i jejich vnější „zdi“ - a plochy stěn stěny jízdárny (např. série kytar, rozměrné „turínské plátno“ nebo grafický cyklus „krasavců“ ze sedmdesátých let) a prostor zahušťuje několik „sochařských“ instalací - postava plavoucí na pružné vysoké tyči, která „vyklepává“ v určitých intervalech „igelitový ubrus“ nebo ohromná lebka.
Jednou z „legrácek“ jsou drobné artefakty na „střechách“ muzeí, které s výjimkou legendárního „Jednorožce“ jsou viditelné dalekohledem až z balkonu a jsou určené hlavně k pobavení dětí.
Zvláštní svět Františka Skály se zdá být něčím velmi blízkým a známým, jako když se člověk pokouší rozpomenout na svůj sen, právě tak zde vystupují a vstupují do nejrůznějších vztahů věci související i k sobě nepatřící. Je to svět, kde vládne fantazie, hravost a humor, kde se nikdo nemusí obávat, že by se ztratil, kde není zapotřebí k orientaci dalekosáhlých komentářů jak tomu bývá u mnohých současných tvůrců.
Výstava Františka Skály doplněná bohatým doprovodným programem pro dospělé i děti probíhá ve Valdštejnské jízdárně do 3. září 2017.