Scéna.cz 

Proč ne Santini?

Před 340 lety - 3. února 1677- se narodil jeden z velikánů barokní kultury architekt Jan Blažej Santini Aichel. Pocházel z rodiny naturalizovaného Itala kameníka Santiniho. Od narození byl chromý a nezdálo se tedy, že by mohl převzít firmu svého otce. Nestal se kameníkem ale získal z tohoto řemesla mnohé dovednosti. Učil se malířem patrně u Christiana Schrödera a musel se zabývat stavitelstvím, někteří se domnívají, že u Jeana Baptisty Matheye.
V roce 1696 se vydal na vandr, aby si rozšířil obzory, jak bývalo tehdy zvykem a přes Bavorsko a Rakousko zamířil na jih přímo ke zdrojům barokní kultury, do Itálie. V Římě se seznámil s tvorbou Guariniho a Borominiho, kteří podstatně ovlivnili jeho vlastní produkci.

V roce 1700 je opět zaznamenán v Praze, už jako majitel stavební firmy. Nejprve asi pracoval ve spojení s J. B. Matheyem a po stavitelově smrti přebral jeho klientelu.
Jednou z prvních zdařilých zakázek byla přestavba konventu ve Zbraslavi pro opata Wolfganga Lochnera. Prostřednictvím Lochnera se seznámil s celou řadou význačných prelátů i aristokratů, od nichž přicházela lukrativní zadání. Výsledkem nových známostí byl také projekt na přestavba cisterciáckého kostela v Sedleci u Kutné Hory ve stylu barokní gotiky, jež Santiniho navždy proslavila.
Santini se vzmohl záhy natolik, že byl schopen zakoupit dva sousední domy v Nerudově ulici, které si upravil pro svou potřebu. Oženil se s Veronikou, dcerou svého učitele malíře Schrödera, s níž měl 4 děti, tři z nich však zemřely. Po smrti první manželky si vzal šlechtičnu Antonii Ignácii Chřepickou z Modlíškocvic a skrze ni získal další vazby na aristokratické prostředí.
Jeho kariéra úspěšného projektanta se slibně rozvíjela a stoupala k vrcholům. Podobně jako v Sedleci uplatnil barokní gotiku při přestavbě baziliky při klášteře v Kladrubech, Želivi, Rajhradě, v barokním slohu přebudoval klášter v Plasech, nově vystavěl komplex v Mariánské Týnici, přestavěl konvent kláštera ve Žďáru nad Sázavou.

Žďárskému opatu Václavu Vejmluvovi doporučil Santiniho sedlecký opat Jindřich Snopek, který s ním měl ty nejlepší zkušenosti. V oné době - kolem roku 1719 - se připravoval proces beatifikace svatého Jana Nepomuckého a komise zkoumající ostatky nalezla jeho neporušený jazyk, jak se tehdy domnívala Tento zázrak podnítil Vejmluvu k rozhodnutí vystavět nový poutní kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému na Zelené Hoře nedaleko žďárského kláštera. Projekt byl zadán Santinimu. Unikátní stavba na půdorysu pěticípé hvězdy vzbudila obdiv hned po svém dokončení a budí obdiv a nadšení svou krásou a dokonalostí i dnes nato lik, že byla v roce 1994 zapsána do seznamu UNESCO.
Vedle církevních staveb - jak rozsáhlých celků tak jednotlivých kostelů - navrhoval Santini také šlechtické zámky a paláce např. Kolovratský (Thunovský) palác v Praze nebo zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou a mnohé další. Dnes se mu připisuje šedesát až stovka projektů, které stihl vytvořit během svého nedlouhého života. Zemřel v roce 1723 ve věku 46 let a byl pohřben na zrušeném hřbitově u zaniklého kostela sv. Jana v Oboře na Malé Straně v Praze.
Přestože je to jediný český tvůrce, jehož dílo je započítáno mezi světové kulturní dědictví, prozatím jako by si jeho ne až tak nevýznamného jubilea nikdo nepovšiml – až na pár zmínek na internetu a Krajskou knihovnu v Karlových Varech. Ta uspořádala během února výstavu kolorovaných fotografií Václava Bodláka, jejichž námětem jsou Santiniho stavby. Vzhledem k intenzitě, s níž se nejrůznější i méně důležité osobnosti připomínají, se to se zdá být přece jen trochu málo...
Proč ne Santini?