Scéna.cz 

Hieronymus Bosch na plátně kina

V dalším díle cyklu Světové malířství na plátnech kin podnikli filmoví diváci návštěvu do holandského města Den Bosch, aby si v místním muzeu prohlédli dílo jedné z nejpozoruhodnějších osobností rané severské renezance Hieronyma Bosche.
Brabantské muzeum v Den Bosch nebo také Hertogenbosch jak se městu přezdívá se rozhodlo uspořádat svému rodáku u příležitosti 500. výročí úmrtí v roce 2016 soubornou výstavu. Byl to riskantní podnik, muzeum paradoxně nevlastní ani jedno jeho dílo. A tak se už v roce 2007 rozjeli jeho pracovníci po různých světových institucích, aby žádali o zapůjčení Boschových obrazů a kreseb. Nabízeli za to podrobný vědecký průzkum exponátů a jejich restauraci. Většina oslovených na to slyšela a do Den Bosch doputovalo 17 z 24 dnes existujících a Boschovi připisovaných obrazů a 19 z 20 kreseb, což byl nevídaný úspěch. Ještě nikde se nepodařilo nashromáždit tolik jeho prací najednou. Boschovo dílo se ukázalo v zcela nových kontextech a souvislostech, které ještě rozšířily vědecké expertízy.

Přestože jsou dnes Boschovy obrazy nesmírně populární a počítají se ke zdrojům moderních malířských směrů, malíř sám zůstává velkou záhadou. Prameny o jeho životě jsou velmi skoupé. Neví se ani, kdy se přesně narodil, odhaduje se, že někdy v roce 1460 v rodině s malířskou tradicí, která snad podle jména van Aken pocházela z německých Cách – Aachen. Hieronymus, který přijal podle svého bydliště přezdívku Bosch, se záhy styl uznávaným malířem a váženým a díky sňatku s bohatou partnerkou i zámožným obyvatelem města. Dochovaly se účty Bratrstva Panny Marie, pro něž vykonal Bosch nějaké práce a jehož členem také byl. I toto dokazuje jeho vysoký status a úctyhodnost, protože členy se mohli stát jen lidé vznešeného původu. Bosch svou neurozenost patrně nahradil uměleckými schopnostmi a známostmi v nejvyšších kruzích. Mezi jeho mecenáše patřili burgundský vévoda Filip Sličný, Markéta Rakouská nebo Vilém Oranžský a Boschovým velkým obdivovatelem a sběratelem jeho děl byl také španělský král Filip II. Bosch tedy nemohl být nějakým heretikem nebo příslušníkem podezřelé sekty, jak se ho snažili osočovat ti, kteří se cítili být provokováni jeho zvláštní imaginací.

I když by se zajisté paralely našly, je jeho představivost je skutečně výjimečná. Obrazy přeplněné postavami, podivné slepence lidí a přírodnin, zvláštní stroje a konstrukce. Podobají se středověkým knižním iluminacím a miniaturám, snad ilustrují aktuální dobové vize a proroctví o konci světa, který jak se věřilo měl kupodivu nastat v roce 1500. Vedle Bible mohly Bosche inspirovat filozofické a mystické texty a kázání a jak se domnívá vedoucí skupiny provozující duchovní hudbu v kostele sv. Jana v Den Boschi, také právě nastupující hudební polyfonie.
Jako člen mariánského bratrstva a zbožný člověk poukazuje Bosch vytrvale na lidské nemorální jednání ale i myšlení a jeho důsledky. Rozpětí mezi rájem - nebem a peklem, mezi kterými se odehrávají pozemské výjevy, je příznačné pro většinu jeho námětů.
Filmový štáb v čele s režisérem Philem Grabskim vede pozorovatele kolem většiny exponátů a nechává objasňovat jejich smysl v komentářích odborníků z muzea, uměleckých historiků a kritiků a také např. filmového režiséra Petra Greenwaye a současného prezidenta Bratrstva Panny Marie.
Na rozdíl od návštěvníků výstavy mohlo filmové publikum shlédnout a slyšet výklad k neznámějšímu Boschovu dílu, triptychu Zahrada rozkoší, který se nachází v madridském Pradu a nemohl být zapůjčen.
Procházku výstavou zahajuje a zakončuje emblematická postava Poutníka ubírající se po cestě a míjejícího světské radovánky i trápení, aniž by se nechal zlákat a přerušil svou pouť na zemí, kde je jen cizincem...

www.prenosydokin.cz