Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Zdeněk Duba: Dnes máme, HURÁ, digitál!

autor: archiv

„Náchodský zámeček vršku kulatého…,“ kdo by neznal známý popěvek lidové písně o nešťastném mládenci. Ale v Náchodě je kromě dominanty zámku spousta dalších architektonických zajímavostí, jako třeba secesní hotel Beránek arch. Aloise Čenského z roku 1912-13. Ale nás zajímalo něco jiného. Kdo z nás ví, kdy se poprvé v Náchodě promítal film? Na stránkách místního Kina Vesmír jsme se dočetli, že to bylo v roce 1907, kdy do města zavítal kočovný Grand American Biograf, divadlo živých fotografií, jak se tehdy psalo v dobovém tisku. Nedalo nám to a vypravili jsme se za místním filmovým guru – Zdeňkem Dubou, ředitelem Kina Vesmír Náchod. Ještě na ulici nás upozornil na tři paraboly umístěné na budově kina. Poté jsme prošli příjemným foyer a vstoupili do kanceláře, kde jsme čekali vyrovnané filmové kotouče, plakáty, štosy vstupenek, filmových programů a jiných… Místo toho ležely na stole externí disky a jiná moderní paměťová média. A proč jsme poctili návštěvou zrovna Kino Vesmír v Náchodě? Protože právě zde mohou diváci vidět nejrůznější akce, promítané v rámci nabídky Přenosů do kin. Byli jsme přitom, když se zde 25. října 2014 v 15:00 hodin uskutečnil historicky první přímý přenos koncertu České filharmonie v HD kvalitě a v prostorovém zvuku. Tahákem tehdejšího přenosu byla Dvořákova Novosvětská. A nyní jsme se sem vrátili. Zajímalo nás, kde se u Zdeňka Duby vzala láska k vážné hudbě a umění vůbec. Jaké to je sestavovat měsíční program kina v konkurenci televizních a internetových kanálů? Dostalo se i na technické otázky promítání. Vezměme to ale od začátku…

Zajímalo by mě, jaká byla Vaše cesta do světa filmu, či umění vůbec? Předpokládám, že jste začal chodit do kina jako divák. Když jste se rozhodl být promítačem, čekaly na vás nějaké technické zkoušky?
Mám vystudovanou klasickou strojní průmyslovku. Hned od první třídy jsem byl odkojený lidovou školou umění. Začal jsem se učit na housle, po sedmi letech jsem přešel na violu. V Hronově jsme měli věhlasný komorní orchestr. Jezdili jsme, kam se dalo…
Od osmdesátých let minulého století jsem pracoval na tehdejší Okresní správě kin. Staral jsem se částečně o techniku, ale také o program zhruba dvaceti kin. Pocházím z Hronova, kde se koná celonárodní přehlídka amatérského divadla Jiráskův Hronov. O prázdninách jsem tam chodil na brigády, realizoval jsem například slavnostní osvětlení města. Součástí přehlídky byla i projekce filmů v místním parku. K tomu jsem přičichl už ve svých čtrnácti letech. Tehdy jsme měli klasickou promítačku 35 mm. Dnes máme, HURÁ, digitál.

Pokud si vzpomínám, tak se kdysi vozily velké kotouče filmů vlakem?
To jsme tenkrát měli svaly. Nezdálo se to, ale přepravky byly opravdu poměrně těžké. Proto ještě jednou hurá za poměrně malé externí disky.

Jak je to s jejich ochranou? Prý Vám posílají před promítáním kódy?
Některé filmy jsou volné, ty lze promítat kdykoliv. Zakódované snímky spustíme jen pomocí klíčů, které obdržíme mailem. Takovýto klíč je skutečně jen pro náš typ serveru. Nikde jinde v republice ho nepoužijete. Má definováno kdy, a to dokonce i na hodinu přesně, můžete film pustit. Všechno je dokonale zakódované, zatím se to nikomu nepodařilo prolomit. Pokud by někdo byl úspěšný, tak se dostane k tomu nejkvalitnějšímu snímku.

Vzít do Náchoda historicky první přímý přenos České filharmonie, to chtělo asi určitou dávku odvahy?
Začátky nebyly jednoduché ani s MET, či s balety z Velkého divadla v Moskvě, ani s činoherními divadly nebo výstavami. Řešili jsme zásadní problém, jak dát vědět divákům, že něco takového v kině promítáme. Informovali jsme prostřednictvím webu, psal o tom Náchodský zpravodaj, vylepovali jsme plakáty… Chvíli to trvalo, ale najednou začali chodit noví diváci, a ti se divili, co tu hrajeme za skvosty. Dnes máme velkou databázi návštěvníků z širokého okolí od Trutnova, Dvora Králové, Nového Města… ale i z Polska. Když diváci zjistí, že to nehrají v Hradci Králové, dojedou k nám.

Hodně inscenací, ať už NT live, např. Frankenstein, i z MET nebo z oblasti baletu se dá promítat ze záznamu. Jak sleduji Váš program, tak opravdu ze záznamu promítáte …
Máte pravdu. Zmíněného Franksteina hrajeme v prosinci už po patnácté. Pak už šmytec. Ze začátku přímých přenosů jsme z hlediska techniky řešili např. výpadky satelitů. S tím už jsme si také poradili…

…to budou ty tři paraboly, co jste mi ukazoval?
Když nejde Intel Sat 1002, tak to máme naladěné na Intel Sat 905, který je západním směrem, kde může být slušnější počasí. Signál máme krytý. Dneska už se také pohybujeme jinde v přenosových rychlostech.

Říkáte, že promítáte ze serveru… Může se zavirovat, a tím znemožnit projekci?
To nás nemůže zaskočit. Nebezpečí tam nehrozí. Možná jsme jediní v republice, kdo má dvě kompletní digitální soustavy server a promítačka v jedné kabině. Kdybychom měli problémy s jedním párem, tak můžeme přejít na druhý. První sestava je pod Linuxem, tam je to svébytné. Jinak to máme ošetřené, bezpečnostní prvky dodržujeme, aktualizujeme. Všechno co promítáme, tak se musí převést pomocí jednoho složitějšího programu do digitálního formátu DCP (Digital Cinema Package).

Jak si u vás stojí zvuk?
Kdysi se promítalo na 70 mm s magnetickým záznamem zvuku. Potom se na 35 mm kopie začal dávat digitální záznam zvuku. V listopadu 1999, když měl premiéru jeden díl Star Wars, byli jsme první kino v republice, které mělo nainstalovaný Dolby Digital Surround EX. Opravdu, když byl oblet, tak se diváci otáčeli. Druhé kino po nás, které to mělo, bylo pražské kino MAT.

O technických věcech by se jistě dalo dlouho povídat. Ale zeptám se spíš na program. Je těžké ho dneska sestavit? Čelíte velké konkurenci - televizí, internetu…
To je opravdu složité. Musím říct, že jakmile program udělám, tak ho vypustím z hlavy. Mohu zpětně akorát zhodnotit, zda jsem to udělal dobře, zda jsem to dobře skloubil. Buď si budu mnout spokojeně ruce, nebo se budu starostlivě chytat za hlavu.

Prozraďte, jak to u vás funguje s výběrem filmů?
Dřív jsme některé vybrané filmy viděli dopředu. Dnes je to tak deset filmů, většinou českých. Nabídnout divákovi konkrétní film, to je jednoduché, ale sestavit program tak, abyste se za něj nemusel stydět, aby si tam každý našel z jakéhokoliv oboru něco pro sebe, to je opravdu „vyšší dívčí“. Hlavně je potřeba odhadnout, co půjde, a co naopak diváka nepřitáhne. Jakou budou mít diváci náladu? Mám takový papír A4. Nejdříve tam zanesu alternativu, která je daná. Pak mám bokem druhou alternativu, kterou mohu dát kdykoliv. A začínám si s tím hrát. Obyčejná tužka a guma. A to se neustále mění, gumuje a přepisuje. Když je dvacátého až dvacátého třetího, teprve ty filmy začínám objednávat. To už se domnívám, že jsem dospěl k finální verzi. Dle mého už na tom nemohu nic změnit, zjistil jsem z dostupných zdrojů všechno. Co jsem mohl vidět, jsem viděl. Jeden den si uděláme sazbu, druhý den se tiskne.

Předpokládám, že oproti dobám minulým, kdy těch kopií bylo omezený počet, dnes to asi není problém…
Film, který chci, dostanu. U nás to není problém, zas tak malé kino nejsme. V kině nás funguje deset, ale přepočtených nás je 5,2. Mimochodem, hrajeme 365 dní v roce. Hrajeme na Štědrý den i na Silvestra, sice v atypických časech, ale hrajeme. U menších kin je to tak, že mají stejné možnosti. Film vychází pětadvacátého a oni ho na jedno promítnutí zařadí také toho pětadvacátého. Je jasné, že nepřijde skoro nikdo. Tady je potřeba počkat, až se pověst toho filmu rozkřikne, a pak ho zařadit třeba na víkend. Největší problém v poslední době je s českými filmy, protože tam se dostává do distribuce až třetina filmů, o nichž bych řekl, že v distribuci do kin nemají vůbec co dělat. Mohou vyjít na DVD, nebo je možné dát je na net ke stáhnutí.

Nazval jste to hezky „vyšší dívčí“, moderně se tomu říká marketingové nástroje. Dají se vůbec použít? Co když se hraje mistrovství světa v hokeji?
Před dvaceti lety jsem dokázal odhadnout, kolik lidí přijde na představení. Dneska nemáte nejmenší šanci to zjistit, protože na to působí spousta nevysvětlitelných vlivů. Na jedno představení téhož filmu přijde dvacet lidí a na druhé třeba sto dva. To se nedá vysvětlit.
Distributoři se nám snaží film vždycky vnutit, což nemyslím ve zlém. Přesvědčují nás, jak bude silná mediální podpora… Vždycky jim na to říkám, že o úspěchu rozhodnou diváci.

Jak byste charakterizoval vaše kino?
Představujeme ve zdejším kraji kino s mezinárodní návštěvností. Jezdí za námi z Polska, zejména na přenosy z MET, nebo na koncerty. Dokonce nabízíme filmy i mimo běžnou distribuci. Například jsme napsali mail do National Geografic, pak jsme nabídli koncerty U2, André Riu… Prostě jsme si poradili.
V minulosti jsme měli v Náchodě poměrně silnou návštěvnost Filmového klubu, který nám funguje dodnes. I když se doba výrazně změnila. Podívejte se jen, kolik artových filmů nabízí ČT2. V kině musím nabídnout výjimečnou událost, aby divák přišel na něco výrazně uměleckého. V Praze je to jiné - máte specifickou situaci. Kina jako Aero, Světozor a další na artu mohou stavět kariéru. Tím nemyslím nic ve zlém, prostě to tak je. Tady si to dovolit nemůžeme. Na rovinu řeknu, že si nemohu dovolit vzít film xy, když vím, že na něj přijde tolik a tolik lidí. Na druhou stranu, když vydělám na jednom uvedení, vím, že si mohu dovolit vzít film pro hrstku dvaceti třiceti lidí. Uvidí něco kvalitního a já mám dobrý pocit, že jim udělám radost.

Zmínil jste Filmový klub. To jsou pro mě nesmazatelné stopy. Je možné, aby u principála kina zůstal někdy nějaký film v srdci na dlouho?
Na to se mě ptalo hodně lidí. Tím, že dělám v kině, jsem se nikdy nechtěl uvázat k jednomu filmu, a to podtrhuji. Za dobu, co se tomu věnuji, jsem měl možnost vidět moc a moc filmů. Dobrých, ale i takových, kdy jsem z promítání odešel ve třetině, a těch bylo hodně. Nepotřebuji ztrácet čas koukáním na něco, co mě nenaplňuje. Jediné, co vím s jistotou, že si pamatuji každý dobrý film. Dobrý film s velkým D, a to mohu jít napříč žánry.

Můžete přijít domů, zapnout si televizi a koukat na film?
Pokud doma běží televize, tak jsem k ní většinou zády, protože dělám na počítači. Když už se podívám, musí to být něco, co opravdu stojí za to.

Český filmový týdeník býval fenomén. Měl své kouzlo, i když byl často ideologicky zneužitý. Dnes se před hlavním filmem promítají převážně reklamy, už se nedávají ani krátké filmy …
To je pravda. Dávají se jen naprosto sporadicky. Filmy Asociace českých filmových klubů doprovázejí krátké studentské filmy. Cinemart také občas něco dá, někdy i společnost Disney. Mnohdy jsem raději, když nemusím dávat reklamu na výrobky, služby nebo zboží a mohu tam dát dvě ukázky na to, co budeme hrát. Na serverech máme spoustu ukázek. Snažíme se, když se promítá komorní film, zařadit vhodné ukázky, aby to cíleně oslovilo diváka, který má o takovou tvorbu zájem. Když hrajeme ze záznamu alternativní tvorbu, tak jsou tam úplně jiné ukázky. I s tím si tzv. pohraju.

Jaká je budoucnost kina z Vašeho pohledu?
Začnu od historie. Někdy v roce 2000, když jsem si pouštěl pusu na špacír, a říkal jsem, až bude ta digitální technologie, budeme si moci vybírat, jakou verzi daného filmu vám pustíme. A vidíte, došlo na to. Například Doktora Strange hrajeme ve všech čtyřech variantách: 2D dabing, 2D titulky, 3D dabing, 3D titulky. Vybíráme si. S technikou úspěšně držíme krok. Hrajeme digitálně od září 1999. Kinařům říkám, že od tohoto data jsme vynechali pro nějakou závadu nebo poruchu pouze dva dny (!).

Držíme vám palce. Hlavně, ať se vám rozšiřuje okruh věrných diváků…

Zadáno: Cikanek management s.r.o.

12.12.2016 23:12:34 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!