Scéna.cz 

„Lovci mamutů“ mezi betonem

V půvabné krajině pálavských vrchů porostlých vinicemi se v poslední době nedaleko Pavlova vynořily ze země podivné geometrické útvary z šedého betonu. Kosmická stanice, atomové bunkry nebo snad obydlí hobitů - mohlo by napadnout kolemjdoucí. Než se přesvědčí, že jde o nový „archeopark“, který si asi pavlovští chtějí udržet v tajnosti, protože k němu ve vesnici nevede žádná směrovka. Snad to časem napraví, ale i nyní stojí za to po něm pátrat.
Futuristický dojem z muzea je umocněn v polopodzemní vstupní hale, z níž vedou chodby a průchody k menším „komorám“ s vystavenými exponáty. Některé jsou osvětleny věžemi stoupajícími daleko nad povrch a zakončenými „okny“, kterými dopadá na objekty denní světlo. Stěny interiérů mají podobnou šedou barvu jako beton venku, ale jsou to natřená hrubá prkna. Ze dřeva jsou i všechny další části mobiliáře - vitríny, podstavce, lavice, panely.

Podobné kulturní zařízení by člověk spíše předpokládal v nějaké západní evropské metropoli než v moravské vinařské vesnici. Jeho vznik právě zde má ovšem svou logiku, protože vyrostlo na místě archeologických nálezů společenství lidí označovaných jako lovci mamutů a podle naleziště byla pojmenována i celá archeologická epocha.
Prvním exponátem vítajícím příchozí - jediným v celé prosklené vitríně - je příznačně mamutí kel pokrytý vrypy obloukových tvarů označovaný jako první mapa zdejší sítě sídlišť z doby asi před 20 000 lety před Kristem. Byla rozmístěna tak, aby si jejich obyvatelé mezi sebou mohli předávat zprávy o pohybu zvířecích stád a zachytit je. Velká „sádrová“ deska na protější stěně může být uměleckou interpretací ornamentů na klu ale také jeho rozkreslením do plochy, do podoby skutečné mapy.

Úzká chodba vede do promítacího sálu, kde běží skvěle vypracovaná smyčka s úvodními informacemi o historii zdejšího výzkumu a o „lovcích mamutů“, kteří mamuty lovili asi jen zcela výjimečně, se zasvěceným komentářem dlouholetého vedoucího vykopávek a zakladatele Střediska pro paleoetnologii profesora Jiřího Svobody.
Fakta z dokumentu jsou zopakována a rozvedena do detailů na řadě obrazovek umístěných po levé straně haly. Dřevěná přepážka rozděluje prostor na dvě části a dovoluje sledování obrazovek v klidu v sedě. Zprava pak najdou návštěvníci zobrazované „virtuální“ předměty v realitě. Několik tématických okruhů s pečlivě vybranými doklady hmotné kultury představuje život našich předků z různých aspektů. Od rituálních předmětů, které nám dnes při padají jako krásné šperky - přívěsky z kostí a klů, náhrdelníky z mušlí, kostěné čelenky zdobené vrypy, modernistické hliněné a kostěné figurky zvířat, stylizovaná ženská božstva - „venuše“ včetně kopie té nejpopulárnější - věstonické, nebo i první „loutka“ - figurka, jejíž části těla byly propojeny nějakým provázkem a mohly se hýbat, po výrobu pracovních nástrojů - krásné listové čepele štípané z pazourkového jádra.

V jedné z komor ve tvaru pyramidy je uložen pod podlahou pod skleněným příkrovem hrob se třemi mladými lidmi v nezvyklé poloze. Hrob je stupňovitě osvětlován, nejdříve jsou vidět kosterní pozůstatky, ty se pak se podle nalezených stop odívají a pokrývají šperky a barvivem a jsou naznačeny i různé možnosti, jak tuto zvláštní situaci interpretovat.
Dokumentárně uměleckou představu o běžném životě poskytuje také plátěná „chatrč“, na jejíž stěny jsou promítány lidé pří svých denních činnostech - vaření, tkaní, výrobě nástrojů.
Uměle osvětlená hala je v jednom místě přetnuta vpádem slunečního světla. Z levé strany stoupají schody k velkému oknu - vlastně „romantickému obrazu“, kde se na kopci tyčí mohutné ruiny Dívčích hradů. Na protější straně pak jsou prosklené dveře, za nimiž bude pokračovat venkovní expozice.

Velká hala je zakončena „hangárem“, do něhož se vstupuje po kovovém schodišti a kde jsou k vidění v několika sekcích mamutí kosti a kly přímo v místě nálezu.
Hned u vchodu se nachází vedle pokladny nutné zázemí a prostory, které ještě budou oživeny.
Způsob, jakým je odhalována naše minulost v pavlovském archeoparku, je dobrodružstvím pro malé i velké a muzeum, přestože funguje teprve od počátku června, si nemůže stěžovat na nedostatek zájmu veřejnosti. Anglické překlady veškerých materiálů z něj činí atrakci i pro zahraniční návštěvníky.
Všichni, kdo se jakkoliv podíleli na vzniku tohoto muzea, prokázali u nás nezvyklé porozumění pro současné výstavní trendy. Je možné, že jedna z příštích muzeálních „Glorií“ se zabydlí právě tady...