Scéna.cz 

Má vlast v Jízdárně Pražského hradu

Procházku podzimní (jarní, letní či zimní) krajinou lze nyní realizovat přímo v Praze aniž by člověk opustil velkoměsto. Stačí vstoupit do Jízdárny Pražského hradu a rázem jste obklopeni hlubokými lesy, zádumčivou krajinou s mračny, stromy klátícími se ve větru, prostor dýchá vším tím, čím je příznačný podzim (jaro, léto, zima).
Výstava Má vlast pořádaná zde Správou Pražského hradu a Spolkem výtvarných umělců Mánes má podtitul Pocta české krajinomalbě ale mohla by znít i pocta české krajině. Nejrozsáhlejší výstava krajinomalby za posledních třicet let v dílech nejvýznamnějších i méně známých tvůrců od 19. století do současnosti ohromí diváka ještě před tím než se oddá uměnovědných spekulacím tím, jak je naše krajina krásná. Naříkáme a většinou zcela oprávněně jak mnoho se změnilo a bylo poničeno, ale dokumentární film promítaný ve smyčce na chodbě v prvním patře nabízí; mnohá srovnání a dokazuje, že se stále najdou místa, z nichž můžete vidět totéž, co viděli mistři štětce před téměř dvěma sty léty.

Upozornit na krásy naší vlasti ale asi není tím prvořadým cílem, jde hlavně o vývoj naší krajinomalby, snahou je poukázat na různé aspekty a souvislosti, připomenout notoricky známá díla z reprodukcí a objevující se v originálech na každé výstavě, ale i taková, která ještě nikdy vystavena nebyla – ať z velkých institucializovaných nebo soukromých sbírek a jména jejichž autorů většina z nás nikdy neslyšela.
Začíná se sice po pořádku od nejstarších dob klasicismu a romantismu - obrazy, na nichž je umně vykreslen každý lísteček nebo se ženou bouřková mračna - ale na úvodním panelu u vchodu je Slavíčkova krajina z Kameniček, takže si hned na počátku připadáme jako na návštěvě u dobrých známých. Již za nedlouho potkáváme Kosárka, Havránka, Mařáka a jejich takřka fotografické výjevy, následuje „Zlatý věk české krajinomalby“ reprezentovaný Mařákovou školou a dalšími realisty a impresionisty jako jsou Slavíček, Kaván, Lebeda, Kalvoda, Radimský, kteří vytvořili snad nejkrásnější obrazy krajin vůbec, v nichž by se člověk rád na chvíli usadil a odpočíval . Není to jen příroda zvlášť přitažlivá pro umělce v místech, kde obyčejné oko krásu ani nehledá, ale i hrady a jejich ruiny, památná a starobylá místa, vesnické chalupy, zákoutí v zahradách. Mnozí hledali inspiraci v zahraničí, okouzlila je Francie, Itálie a další přímořské krajiny nebo vysoká horstva. Někteří byli cestovateli do hloubek duše - jako Preisler, Hudeček nebo Rašek, jejichž symbolické a secesní obrazy vnášejí do krajiny pohádkovou atmosféru.

Výstava postupuje přes různé kontexty chronologicky a v jedné ze sekci se zabývá počátky spolku „Mánes“ a rozrůzněním krajinářské tvorby do dalších forem – vedle tradičních postupů, které nadále uplatňovali např. Slavíček, Jiránek, Švabinský nastupuje avantgarda se svými experimenty v dílech Filly, Beneše, Kubína, Nowaka a dalších. V těchto několika proudech se pak krajinářská tvorba vyvíjí v podstatě do dnešní doby. Dokazují to malby tradičních realistů, surrealistů - tvůrců „magie snů“ , poetika členů Devětsilu nebo práce různých solitérů, kteří se nikam nezařadili a tvůrců po druhé svět ové válce a ve druhé polovině dvacátého století.
Organizátoři pojali výstavu opravdu velkolepě - je obrazy až zahlcená a není ani možné všechny sledovat se stejnou mírou zájmu– je jich zde přes 550 a rovněž 80 kreseb v chodbách a horním patře. Z určitého typu podobných prací se vždy vymyká nějaký obraz ať neobvyklým „záběrem“ , barvou, který opět zbystří naši pozornost ať již je autor kdokoliv (např. Gustav Macoun ). Podobně může účinkovat i jméno - např. Herbert Masaryk či Zdena Braunerová.
Tím však tato monumentální přehlídka není vyčerpána. V Galerii Diamant Spolku výtvarných umělců Mánes na rohu ulice Lazarské a Spálené je k vidění její druhá část - dalších více než 120 obrazů.
Obě expozice se společným názvem „Má vlast“ jak v Jízdárně Pražského hradu tak v Galerii Diamant se konají do 1. listopadu 2015.